Jak (ne)zaujmout holku

13. června 2018 v 19:15 | van Filuta |  Vnímat skutečnost skutečností
Nuže, po nápadu doplnit celý příběh k básničce o školních milencích a dosti detailním rozepsání mého nevyvedeného "rande" (či jak to nazvat), jsem si vzpomněla i na pár dalších nápadníků, co se mi kdysi motali (nebo dokonce ještě stále motají!) do života.
Pak je tu také fakt, že než jsem psala nové fakty o své osobě, pročetla jsem si ty původní. A právě v nich jsem našla bod, který prohlašuje: "Lepí se na mě samí stejní kluci. Všechny bych nejradši poslala do háje."
Zajisté už chápete, kam tímto mířím...
Což tak udělat si malou rekapitulaci vskutku bizarních pokusů borců udělat na mě dojem?
Varování - Místy se může vyskytovat nevhodná tématika!
 

Vždycky jsem si přála milovat trolejbus!

5. června 2018 v 13:13 | van Filuta |  Vnímat skutečnost skutečností
Možná se tady ještě někdo najde, kdo si pamatuje na můj kratičký článek s básničkou o školních milencích. Pokud ne, tak nevadí, protože jsem se rozhodla ho maličko doplnit.
Dobře, dobře,... "Maličko" asi ne. Povím vám totiž celý příběh hezky od začátku!

Už je to pár let zpět, co jsem nastoupila do prváku na průmce. Velké oči, neví co čekat a snadno se nachytá. Tak bych popsala svůj případ. Ale díky tomu se teď aspoň mám čemu smát!
Někdy v listopadu se mi na Facebooku ozval neznámý borec a začal se mi lísat do přízně. Tedy, nejdřív mi poslal žádost o přátelství, ale já ji zamítla. Až pak mi napsal, že by mě rád poznal a chtěl by se se mnou bavit.
Tehdy to pro mě bylo podezřelé už kvůli mým zeleným proužkům ve vlasech. Po škole se mi říkalo Vodník a každý se spíš bál mi něco říct, protože se děsili, co jsem zač. Jóó, kde je ta doba, kdy mít zářivou barvu ve vlasech bylo divné...
Nicméně, můj nápadník mi oznámil, že se bavil i se svým spolužákem a shodli se, že bych nemusela být špatná, jen prostě vypadám jinak. Což se mu i líbilo. Budu upřímná, v tu chvíli věděl, jak se bavit s ženskou, aby ji zaujal. Které slečně by se to nelíbilo, že ano...

Dalších 60 náhodných faktů o mně

4. června 2018 v 19:50 | van Filuta |  Povídám o sobě samé
Už je to dlouho, co jsem začala psát druhý díl 60 náhodných faktů o mně, ale teprve teď jsem ho dodělala. Nějak jsem neměla motivaci ho dopsat. Ale naštěstí jsem k tomu byla tak trochu přesvědčena.
 


Hlášky, co se jen tak nezapomínají - 46. díl

24. dubna 2018 v 13:30 | van Filuta |  Kecy v kleci
Nebudu se omlouvat, že nic pořádně nepíšu. Stejně moje kecy nikoho pořádně nezajímají, nemám pravdu?
Varování - Můžeme očekávat příchod několika čuníků a jednoho hlupáka!

Zrovna minulý týden jsme se fotili. Sice je tato hláška už z minulého roku, ale pořád je dobrá a tady na blogu neznámá.
Většina lidí se na focení ustrojila aspoň trochu k světu. Tedy až na Břízku, který má focení totálně na háku a oblékl se do děravého trička.
Hned ráno jsem šla s Duhofilkou do knihovny tisknout, protože nás čekalo odevzdání ročníkového projektu. Když jsme stály u kopírky, na kterou si Duhofilka pro jistotu poslala jen část papírů, protože člověk nikdy neví, co za hloupost se na papíře objeví, vstoupila dveřmi dovnitř Prezidentka Zlomená ruka a přidala se k nám.
Postávaly jsme u počítače, Duhofilka si zadávala tisk zbylých papírů a k vedlejšímu počítači dorazil Štrúdl spolu s Gahim a Burym. "Třídní sraz?" smála se Prezidentka Zlomená ruka.
"Jasné, jasné," usmíval se Štrúdl.
"Vypadáš nějak jinak..." podotkl Gahi se zkoumavým pohledem. Pravda, že v šatech člověk Prezidentku Zlomenou ruku často nevidí, natož v tak elegantních.
Věnovala mu šibalský úsměv. "Toš víš jak. Musím aspoň jednou v roce vypadat k světu, když se fotíme." Vrátila Gahimu zkoumavý pohled a zarazila se. "Ale ty vypadáš nějak divně. Co ty vlasy?" zeptala se nechápavě na nový sestřih, jaký jsme na jeho hlavě ještě neměli možnost spatřit.
Gahi si povzdechl a potupně sklonil hlavu. "Zrovna mi je přejela sekačka..."

Nahoru, dolů, nahoru. A pak už jen dolů!

3. dubna 2018 v 20:11 | van Filuta |  Vnímat skutečnost skutečností
Pěkný den přeji!
Někdo tu dostal náladu (a možná i nápad?) na psaní. Tak jsem si řekla: "Proč ne?"
Nebo možná přesněji, jak říká mé tričko:


Ale teď už dost mé upřímnosti. Myslím, že tu si dnes dost užila i naše angličtinářka. Ale jen v dobrém! Aspoň jsem ji pobavila, heč! Narozdíl od své nejmenované spolužačky, která má dar být protivná (možná i upřímná, u takové osoby člověk nikdy neví...) vždy v tu nejhorší chvíli... Ale o tom jindy.

Dnes bych ráda zaryla drápky do jiné oběti. Což se možná někomu nebude líbit, ale zajímal by mě názor nestranného člověka. Snad mé vypravečské schopnosti ještě zcela nezrezivěly!
Nuže, připraveni? Pojedeme z kopečka!

Hlášky, co se jen tak nezapomínají - 45. díl - SPECIÁL

13. října 2017 v 1:09 | van Filuta |  Kecy v kleci
Ano, ano, zase jsem se flákala... Nesežerte mě.
Přesně proto přicházím dnes na scénu s novým speciálem hlášek! Tentokrát je však jiný, než obvyklé speciály. Ráda bych ho věnovala lidem, kteří kvůli naší "úžasné, skvělé a dokonalé" matikářce musí opakovat třeťák (kde teď čirou "náhodou" mají jedničky - zvláštní, nemyslíte?). Takže dnes se podíváme na hlášky, které pronesli nebo se týkají lidí, které nám dealer pětek vyházel pryč ze třídy.

Řekla bych, že slečny mají přednost. První hlášku tedy věnuji Drsné Holce. A že byla tehdy vskutku drsná!
"Holky?" ozval se nevinně House, ale jeho šibalský úsměv mluvil za vše. Bylo zcela jasné, že má připravenou opět nějakou perlu, o kterou nás přeci nemůže ochudit...
Čtveřice holek k němu a skupince kluků okolo otočila hlavu.
"Co chceš?" zeptala se opatrně Drsná Holka s podezřívavým pohledem.
Královna Plameňáků se nezaujatě vrátila ke studování svého sešitu. "To bude zase hluboká myšlenka," podotkla.
Úsměv na Housově tváři se ještě víc rozšířil, když znovu promluvil: "Normální porod nebo císařšký řez?"
Drsná Holka se na něj zadívala a věnovala mu nejmilejší úsměv, jaký dokázala. "Já bych radši nerodila vůbec, protože bych se bála, že se mi narodí něco jako ty," odpověděla mu sladce.
V tu chvíli všichni lehli smíchy. Všichni, až na House, kterému samým překvapením div brada nespadla až na zem.

Další články


Kam dál