Hlášky, co se jen tak nezapomínají - 45. díl - SPECIÁL

13. října 2017 v 1:09 | van Filuta |  Kecy v kleci
Ano, ano, zase jsem se flákala... Nesežerte mě.
Přesně proto přicházím dnes na scénu s novým speciálem hlášek! Tentokrát je však jiný, než obvyklé speciály. Ráda bych ho věnovala lidem, kteří kvůli naší "úžasné, skvělé a dokonalé" matikářce musí opakovat třeťák (kde teď čirou "náhodou" mají jedničky - zvláštní, nemyslíte?). Takže dnes se podíváme na hlášky, které pronesli nebo se týkají lidí, které nám dealer pětek vyházel pryč ze třídy.

Řekla bych, že slečny mají přednost. První hlášku tedy věnuji Drsné Holce. A že byla tehdy vskutku drsná!
"Holky?" ozval se nevinně House, ale jeho šibalský úsměv mluvil za vše. Bylo zcela jasné, že má připravenou opět nějakou perlu, o kterou nás přeci nemůže ochudit...
Čtveřice holek k němu a skupince kluků okolo otočila hlavu.
"Co chceš?" zeptala se opatrně Drsná Holka s podezřívavým pohledem.
Královna Plameňáků se nezaujatě vrátila ke studování svého sešitu. "To bude zase hluboká myšlenka," podotkla.
Úsměv na Housově tváři se ještě víc rozšířil, když znovu promluvil: "Normální porod nebo císařšký řez?"
Drsná Holka se na něj zadívala a věnovala mu nejmilejší úsměv, jaký dokázala. "Já bych radši nerodila vůbec, protože bych se bála, že se mi narodí něco jako ty," odpověděla mu sladce.
V tu chvíli všichni lehli smíchy. Všichni, až na House, kterému samým překvapením div brada nespadla až na zem.
 

Hlášky, co se jen tak nezapomínají - 44. díl

2. června 2017 v 19:06 | van Filuta |  Kecy v kleci
Občas mi bylo naší učitelky deskriptivy celkem líto. Tak strašně moc se snažila nám dodat chuť na poslední dvouhodinovku plnou přemýšlení, měření a rýsovaní, ale vždycky ji někdo sundal. Jako ostatně i v tomto případě.
Zrovna svými obr pravítky rýsovala na tabuli další příklad, když si všimla velmi nadšených a zaujatých výrazů po třídě. "Toš děcka..." povzdechla si a věnovala nám povzbudivý úsměv. "Co nás nezabije, to nás posílí!" pronesla až s přehnaným nadšením.
Štrúdl zvedl hlavu od sešitu a věnoval jí naprosto nezaujatý pohled. "Nebo se nás to pokusí zabít znova," zpražil ji znuděně a sklonil se zase k sešitu, jako by nic.
Učitelka se jako vždy jen pousmála a než se otočila zpět k tabuli, ještě dodala: "Půjdeme do lyššího vevelu." Sotva to dořekla, zarazila se. "Co jsem to právě řekla?" zeptala se sama sebe nahlas. "To je, jako když řeknete kapírový papesníček špatně." Znovu se zarazila, protože jí došlo, že opět prohodila písmenka. "Já to zase řekla špatně! Pojďme radši řešit příklad!"

Óda na... 5.

1. června 2017 v 19:15 | van Filuta |  Co se mi událo...
Řekla bych, že přišel čas upřímnosti. A pořádné!
Tentokrát jsem si vzala na mušku naši drahou matikářku, kvůli které jsme si třídní chat přejmenovali na "Sdružení matematických nadšenců," protože to je velmi výstižné, když najednou úplně nahodou propadá skoro půlka třídy z matiky. Zvláštní náhoda, nemyslíte?
Musím uznat, že tentokrát jsem se ani nesnažila být příliš milá. Jak ona na nás, tak já na ni. Až se naučí učit a přestane být tak protivná, budu i já milá na ni. To se ale nestane ani ve snu, bohužel...
Takže rovnou varuji, že vás čeká skutečně peprná óda!
Pokud mé krásné ódy ještě neznáte, pak předešlý díl na naši češtinářku z druháku naleznete zde.
 


Kreslotary II.

1. června 2017 v 18:33 | van Filuta |  Kreativita - další má zaliba
Zase jsem se jednou rozhodla, že by bylo fajn vymyslet si něco pěkného jako avatar. A hlavně roztomilého!

Hlášky, co se jen tak nezapomínají - 43. díl - SPECIÁL

26. května 2017 v 20:56 | van Filuta |  Kecy v kleci
Tak si myslím, že dlouho nebyl speciál. Co říkáte? Dáme si jeden?
Jistě, že ano! Naší dnešní hvězdou na vzestupu se tedy stává třídní vtipálek House!
Pokud si tento díl čtou spolužáci, kteří by rádi vykopli House z vodáku, pak vám chci tímto vzkázat: Víte, jak strašná nuda ve třídě bude, když tento rok proletí?

Hned na zahřátí si dáme krapet stavařského humoru.
V architektuře jsme hned ze začátku roku řešili bytovou normu a podobné věcičky, co by správný stavař měl znát, aby mohl cokoliv navrhovat. Dost detailně jsme probírali dispozici domů - tedy rozmístění místností. Zrovna nám učitelka říkala, že na záchod se vždy musí přes chodbu, aby ho od obytných místností dělily alespoň dvoje dveře.
"A šlo by to, že by nebyly dvoje dveře, ale třeba desetimetrová chodba?" zeptal se hned House.
Učitelka na něj vytřeštila překvapeně oči. "To si tam dáte golfové hřiště nebo co?" nechápala a užuž chtěla jeho připomínku přejít, když ji ještě napadla milá odpověď. "U Housů se hraje asi hokej po baráku."

Hlášky, co se jen tak nezapomínají - 42. díl

18. května 2017 v 23:05 | van Filuta |  Kecy v kleci
Tááákže. Po krásách mého cestovatelského ražení bych řekla, že přišel čas, dát si zase jeden díl klasiky zvané Hlášky. Protože ty přeci všichni zbožňují!
Varování - Zataženo, místy černý humor!

Zlaté časy matematiky, druhý ročník.
Učitelka dusila na páře svou novou tabulovou oběť, ale ta už byla úplně vyšťavená. Tak ji poslala zpět do lavice.
Podívala se na zbytek třídy a zeptala se na stejnou otázku jako svého neúspěšného hlavního chodu. "Rychle, to musíte vědět o půlnoci!" vyhrkla otřepanou frázi. "Jinak po vás začnu házet hadru!" pokračovala ve výhružkách a podívala se na hadr na křídovou tabuli, který držela v ruce. Už svítil přímo duhově a látka ani nebyla poznat pod nánosem křídy.
Učitelce přímo ďábelsky blýsklo v očích. "Doufám, že už je pořádně nacuclá," podotkla s vítězoslavným úsměvem.

Další články


Kam dál