Hlášky, co se jen tak nezapomínají - 48. díl

25. července 2018 v 4:04 | van Filuta |  Kecy v kleci
Hned na začátek si rýpnu do vcelku nového článku tady na blogu, co říkáte? Jeho téma není ani zdaleka nové, ale i tak si dovolím ještě jednu poznámečku k němu!
Tehdy jsme se s Duhofilkou bavily a já opět nadhodila téma Trolejbus. Potřebovala jsem si postěžovat, že potom, co jsem ho slušně odmítla, se už zase ozval s pokusem udělat na mě dojem...
Duhofilka se rozesmála a odvětila mi: "Trolejbus, to už je jako nějaký běžný pojem. Už to vidím ve slovníku."
Trochu překvapeně jsem se na ni zadívala a ona pokračovala.
"Trolejbus -e: označení pro člověka s nižší inteligencí a škaredou tváří, používá se i v přirovnáních (např. chovat se jako Trolejbus - být dětinský, nepředvídavý, hloupý)."
 

Srdce z kamene

24. července 2018 v 7:07 | van Filuta |  Vnímat skutečnost skutečností
Není to poprvé a ani naposledy, co jsem tvrdě dopadla na zem a otevřela oči, zděšená, co se děje. Vím přesně, co je špatně, ale nedokážu s tím nic dělat. Prostě to nejde...

Než ale půjdeme k událostem, které mě k tomuto článku přesvědčily, zkusím vám trošku nasvítit můj, ehm... Problém? Ani nevím, jestli to tak jde říct.

Hlášky, co se jen tak nezapomínají - 47. díl

12. července 2018 v 0:11 | van Filuta |  Kecy v kleci
Varování - Mohou se zde vyskytnout nevhodné narážky či nadávky!

Zajisté se tady najdou milovníci hlášek našeho pana fyzikáře. A tak s ní rovnou začneme nový díl, co říkáte?
Zrovna jsme se dostali k téma "pohybující se vodič v magnetickém poli" (ano, opravdu přede mnou právě leží starý sešit fyziky, abych věděla přesný název), když nám zadával příklad s letadlem a pro upřesnění raději nechal svůj telefon vyvolat nevinnou oběť, aby přišla letadlo nakreslit.
Tou obětí byl Bouchač. Nakreslil podivnou trubku, se kterou ale pan učitel nebyl ani trochu spokojený. "No," přitakával nezaujatě. "Ještě ocas ukažte!" poručil a vysloužil si Bouchačův naprosto zděšený pohled.
Nakonec Bouchač skončil v koutě, samozřejmě teprve poté, co ho pan učitel nazval zvířetem, že nechtěl letadlo z boku, ale zvrchu, a nepovedené veledílo na tabuli musel jít překreslit Some.
Sotva jsme příklad dopočítali, zatímco Bouchač i Some potupně postávali v koutě u umyvadla, všimnul si pan učitel, že už nám zbývá jen minutka do konce, a tak se nás rozhodl ještě postrašit písemkou. "A na písemku dáme anténku a zárovičku na hlavu," začal se zamyšleným pohledem upřeným na dva nedouky v koutě. "A jakou rychlostí budou muset běhat, aby se žárovička rozsvítila!" dodal s naprosto ďábelským úsměvem.
 


Jak (ne)zaujmout holku

13. června 2018 v 19:15 | van Filuta |  Vnímat skutečnost skutečností
Nuže, po nápadu doplnit celý příběh k básničce o školních milencích a dosti detailním rozepsání mého nevyvedeného "rande" (či jak to nazvat), jsem si vzpomněla i na pár dalších nápadníků, co se mi kdysi motali (nebo dokonce ještě stále motají!) do života.
Pak je tu také fakt, že než jsem psala nové fakty o své osobě, pročetla jsem si ty původní. A právě v nich jsem našla bod, který prohlašuje: "Lepí se na mě samí stejní kluci. Všechny bych nejradši poslala do háje."
Zajisté už chápete, kam tímto mířím...
Což tak udělat si malou rekapitulaci vskutku bizarních pokusů borců udělat na mě dojem?
Varování - Místy se může vyskytovat nevhodná tématika!

Vždycky jsem si přála milovat trolejbus!

5. června 2018 v 13:13 | van Filuta |  Vnímat skutečnost skutečností
Možná se tady ještě někdo najde, kdo si pamatuje na můj kratičký článek s básničkou o školních milencích. Pokud ne, tak nevadí, protože jsem se rozhodla ho maličko doplnit.
Dobře, dobře,... "Maličko" asi ne. Povím vám totiž celý příběh hezky od začátku!

Už je to pár let zpět, co jsem nastoupila do prváku na průmce. Velké oči, neví co čekat a snadno se nachytá. Tak bych popsala svůj případ. Ale díky tomu se teď aspoň mám čemu smát!
Někdy v listopadu se mi na Facebooku ozval neznámý borec a začal se mi lísat do přízně. Tedy, nejdřív mi poslal žádost o přátelství, ale já ji zamítla. Až pak mi napsal, že by mě rád poznal a chtěl by se se mnou bavit.
Tehdy to pro mě bylo podezřelé už kvůli mým zeleným proužkům ve vlasech. Po škole se mi říkalo Vodník a každý se spíš bál mi něco říct, protože se děsili, co jsem zač. Jóó, kde je ta doba, kdy mít zářivou barvu ve vlasech bylo divné...
Nicméně, můj nápadník mi oznámil, že se bavil i se svým spolužákem a shodli se, že bych nemusela být špatná, jen prostě vypadám jinak. Což se mu i líbilo. Budu upřímná, v tu chvíli věděl, jak se bavit s ženskou, aby ji zaujal. Které slečně by se to nelíbilo, že ano...

Dalších 60 náhodných faktů o mně

4. června 2018 v 19:50 | van Filuta |  Povídám o sobě samé
Už je to dlouho, co jsem začala psát druhý díl 60 náhodných faktů o mně, ale teprve teď jsem ho dodělala. Nějak jsem neměla motivaci ho dopsat. Ale naštěstí jsem k tomu byla tak trochu přesvědčena.

Další články


Kam dál