2. část - Porušený slib

18. května 2013 v 23:01 | van Filuta |  Příběh rodiny Athos
Doufám, že se Vám první část líbila. :-) Tak snad budete potěšeni i další částí příběhu.



V domě panovalo podivné napětí. Viselo ve vzduchu a znepříjemňovalo Leovy poslední chvíle v letním bungalovu.
Všude se povalovaly věci. Na zemi ležely kufry, otevřené a částečně zaplněné.
Sourozenci se zároveň zahleděli na blankytnou stěnu. Byly v ní zatlučené hřebíky a pod nimi tmavší místa prozrazovala, že obrázky jsou z ní sundané. Zůstalo jich tam jen pár.
"Kde jsou fotky s tátou a jeho obrazy?" zeptal se Leo zaraženě.
Babička se otočila a zahleděla na stěnu. Chvíli nic neříkala.
"Nevím, Leo. Mamka je musela sundat," odpověděla stejně překvapeně.
Elis měla v ruce jedno své tričko. V očích se jí zaleskly slzy. Mrskla tričkem přes místnost a zoufale vykřikla. "Jak mohla! Co táta umřel, slíbila, že nám nechá jeho fotky! A taky, že tady to nebude nijak předělávat, jedině kdyby se tu mělo něco opravovat!" Vyběhla z místnosti do svého pokoje a prudce práskla dveřmi, až se poličky v místnosti otřásly.
"Au," podotkl Leo, protože mu bylo jasné, co sestra ze vzteku v pokoji udělá.
Babička smutně sklopila hlavu. Tiše se odšourala do malé kuchyňky, kde, jak si Leo všimnul, měla na plotně hrnec.
Leo se zahleděl na stěnu. Jeho táta zemřel před třemi lety na následky leukémie. Byl umělec, maloval nádherné obrazy, hlavně když se inspiroval svou rodinou. Oba sourozenci ho měli mnohem radši než matku, protože uměl být hodný, i když něco provedli. Vždycky se k nim choval správně a trávil s nimi tolik času, kolik jen mohl.
Jejich máma byla vetšinu času pryč, pracovně. Málokdy s nimi bývala a většinou je jednoduše odbyla. Svoji práci manažerky stavěla na první místo, takže ji její dvě děti neměly zrovna v oblibě a byla jim značně cizí.
Leo smutně zavrtěl hlavou. Odešel do pokoje za sestrou. Ta ležela na horním patře dvoupatrové postele, hlavu vraženou pod polštář. Vzlykala.
Leo se neopovažoval dívat na nejbližší okolí dveří, protože měl jasnou představu o tom, co všechno sestra opět rozbila v záchvatu vzteku. Klidným krokem přešel k dolnímu patru postele. Sestru ignoroval. Věděl, že teď potřebuje být sama se svými myšlenkami. Kdyby ji vyrušil, dopadlo by to katastrofou.
Mlčky otevřel nenápadný malý šuplík, chytře schovaný v podrožtu postele. Přímo na něj hleděla fotka muže s hnědýma očima a světlými vlasy. Tvář měl milou a rozumnou. Leův táta.
"Aspoň tahle fotka mi zůstala," zašeptal pro sebe.
Ucítil něčí dech na rameni. Rychle šuplík zavřel, otočil se a zjistil, že přímo za ním stojí jeho matka.

Pokračování příště
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.