5. část - Deník a čtyři zápisníky

27. května 2013 v 15:09 | van Filuta |  Příběh rodiny Athos
"Táta ten deník psal v prosinci minulého roku? To je..." Elis se zarazila. Dýchala rychle a ve tváři byla sinalá.
Chvíli bylo ticho, ve kterém se nesl jen zvuk dechu obou sourozenců a zpěv nějakého ptáčka. Leo byl zaražený nejen tím, že jejich otec je nejspíš naživu, ale taky poslouchal ptáčka. Ten zpěv... Tolik známý, tolik povědomý... Co jen je to za ptáka?
"Úžasné!" vykřikla naráz Elis, až sebou Leo polekaně trhnul.

Leo si svoji sestru zvědavě prohlížel. Takovou ji neznal. Vždy uzavřená a necitelná holka, která svoje pocity zahrabe hluboko do země, aby jí ostatní nemohli ublížit. Ale teď... Nadšená, veselá a zdá se, že i konečně šťastná. Štěstí, pomyslel si Leo. To už dlouho nezažil u své sestry.
Leo se musel usmát. Nejen nad neuvěřitelným zjištěním, ale hlavně kvůli Elis. Opravdu šťastnou ji naposledy viděl, když ji táta před pěti lety věnoval svůj starý zápisník. Leo si tu chvíli dokonale pamatoval. Elis slavila deváté narozeniny, jejich máma s nimi nebyla, kvůli pracovní cestě, ale zato táta jí připravil krásnou oslavu. Zařídil všechno, co bylo potřeba, pozval rodinu a hlavně Elisabethiny kamarády. Když jí předával svůj zápisník, Elis se rozzářila radostí. Vždycky jí o něm vykládal, jak si bral všude s sebou zápisník a něco na psaní, většinou tužku, aby mohl kreslit.
"Leo! Leo!" hulákala pořád nadšeně Elis. "Musíme tátu najít!"
Leonard se zachmuřil. Nechtěl Elis kazit radost, ale jinak to nešlo. "Elis, rád bych tátu našel, ale jak to chceš udělat? A navíc... Víš přece moc dobře, že za pár dnů nám začíná škola a z té se jen tak nemůžeme vypařit." Zavrtěl smutně hlavou. "Je mi líto, ségra, ale tak snadné to nebude."
Elis si však nenechala svoji, po dlouhé době opět nalezenou, radost zkazit. Zavrtěla rozhodně hlavou. "Leo, máme jeho deník. Jestli měl v plánu nám ho jednou přenechat, psal ho vyloženě pro nás, tak určitě zjistíme, kde je. A nezapomeň, máš jeho fotku a pero, vždyť víš, jak nám dřív říkával, že je kouzelné, protože nikdy nepsalo." Spiklenecky zamrkala a usmála se. "A já mám tři z jeho starých zápisníků. Sice jsem ti je nikdy neukázala, ale jsou v nich docela zajímavé informace, víš... Táta celý život po něčem pátral, nevím přesně po čem, protože ten poslední zápisník mi chybí. Možná nám to napsal do deníku."
Leo vytřeštil oči. "Ty máš tři jeho zápisníky? Jak je to-"
"Ten na oslavě devátých narozenin byl druhý. První mi dal v osmi, schoval ho do mojí bundy a já ho tam našla. Nechtěla jsem se o něj dělit a schovala si jej do jedné přihrádky v mém šuplíku. Myslím, že si ji nikdy neobjevil." Začervenala se a provinile sklopila pohled. "Měla jsem ti o tom říct..."
"A ten třetí?" naléhal Leo, protože ho zajímalo, kde vzala tolik otcových zápisníků.
"Jeden květnový večer, když už mi bylo deset, jsem seděla na verandě a kreslila zrovna jakýsi obrázek. Táta za mnou přišel a sedl si vedle mě. Sledoval, jak maluju a pak řekl něco ve smyslu, že už jsem připravená. Položil přede mě třetí zápisník, dodal, že už brzy mi dá čtvrtý a poslední a beze slova odešel. Já popadla zápisník a obrázek a běžela si svoje věci schovat."
"Myslím, že ten čtvrtý zápisník ti chtěl dát někdy v době, co zmizel. Asi to nestihl. Ale já mám něco, co by tě zajímalo..." Nátáhl se pro svůj polštář. Vytáhl jej z povlečení a rozříznul ho. Peří z něj vyletělo, jako by to nebyl polštář, ale tlaková bomba. Vytáhl maličký bloček, pokreslený a popsaný. "Táta říkal, že ti mám tohle dát, až se jednoho dne situace vyhrotí. Taky tvrdil, že se postará, aby nám babička dala něco, díky čemu to poznám."
Elis se naklonila k bratrovi.
"Tohle je poslední zápisník."

Pokračování příště
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.