Takže začneme, ne?

7. května 2013 v 18:23 | van Filuta |  Povídám o sobě samé
Co bych o sobě na začátek asi tak řekla?
Asi to, že jsem knihomolka a taky se zajímám o počítače (hlavně z přičinění mého tatínka programátora).

Spousta lidí mě považuje za blázna, když věřím mýtům a legendám, ale já jsem já a s tím nic nenadělají. Ano, přesně tak, zřejmě jste si domysleli... Jsem snílek. Ráda se potuluju jen tak krajinou a přemýšlím o možným i nemožných věcech. Často se tak vytratím pryč na hodinu a i mnohem déle...

Na knížky jsem vždycky neměla takovou výsadu. Teď se bez dobré knihy ani nehnu, nosím je s sebou všude. Byla jsem stejná jako většina ostatních lidí - "To je nuda, proč musím přečíst tolik knížek!". Ale to všechno se změnilo ve chvíli, kdy mě kámoš a sestřenka, téže milovníci knih, nalákali přečíst Odkaz dračích jezdců.
Jak já se zezačátku nudila a ptala se přitom sama sebe - "Proč jen jsem si ty knížky koupila, proč jsem si je radši nepůjčila?". Jenomže ve chvíli, kdy se Eragonovi vylíhla Safira, jsem absolutně ztratila chuť knihu odložit a ostatní měli co dělat, abych je vůbec vnímala. Miluji draky, proto jsem si knihu oblíbila ve chvíli, kdy se Safira vylíhla.
Tehdy jsem nečetla příliš rychle, ale i přesto se mi podařilo za pouhé dva měsíce přečíst Eragona, Eldesta a Brisingra. Díky tomu jsem si čtení nacvičila a Inheritance jsem stačila přečíst za jediný týden, který jsem navíc trávila ve Francii a Monaku v podání výletu, kdy se pořád přesunujete jinam.
Po dočtení Odkazu dračích jezdců jsem neměla nic dalšího na čtení a tak jsem se vrátila k mému předešlému způsobu života. Jenže tomu něco chybělo... Nebyl takový jako dřív...
Když mě pak mé sestry překvapily na narozeniny tím, že mi obě koupily knihu, nadšeně jsem se pustila do čtení. Ztracený svět v podzemí mě chytil a tak jsem hned běžela do knihkupectví koupit si další díl. Zjistila jsem, že už jsou další čtyři díly a tak jsem si koupila všechny a rovnou si vyřídila členskou kartu.
Začala jsem při čtení poslouchat hudbu a zjistila jsem, že když si pustím hudbu, víc si z knihy pamatuji. Hlavně když mi hraje tématická písnička, třeba smutná píseň při smutné události. Proto si z edice Podzemí pamatuji přesně část, když umřel doktor Burrows a Drake, ale i mnoho dalších událostí...
Když jsem Podzemí dočetla, začala jsem pravidelně chodit do knihkupectví. Dnes už tak mám ve své sbírce Podzemí, Odkaz dračích jezdců, Percyho Jacksona, Bohy Olympu, Kroniku Cartera Kanea, Drakii, Witch and Wizard, Křišťály moci, Divergenci, Assassian's Creed, Inkarceron, Školu černé magie, Orla deváté legie, Inkarceron, Narnii a samozřejmě spoustu knih o dracích.
Jako motivaci pro četbu mám i to, že jsem se díky tomu výrazně zlepšila v češtině. Z trojek jsou jedničky, výjimečně dvojky. :-) A taky píšu ještě lepší slohovky, i když jsem je odjakživa měla dost dobré, jak říkají moji učitelé. Díky tomu jsem se rozhodla pokusit sepsat vlastní knihu. :-)

K počítači jsem měla odjakživa blízko. Hrávala jsem a hraji různé hry.
Teď ho využívám převážně k psaní svých příběhů a pokusu sepsat knihu. Zatím úspěch, má 105 stran! :-D
A protože se blíží čas výběru střední školy a já jasně řekla, že na gympl nechci, tatínek programátor se mě snaží přesvědčit ke studiu elektrotechniky. Holt by mi přenechal živnost a já bych měla vystaráno. Jenže já nejsem zrovna nadaná na programování. :-P Moje sestry šli na jiné školy, ty se mu nepodařilo přesvědčit, ani se jim nedivím. Já na takový obor nikdy moc nebyla, ale zase když pořád slyším, jak lidi mají problém sehnat práci a znám to z praxe od svých sester, říkám si: "Možná není tak špatný nápad se to zkusit naučit...". Jenže pak mi tuhle myšlenku opět táta zaplaší, když řekne něco o programování a já na něj čumím, jako bych spadla z višně. :-D

A na konec ještě dodám, že jsem hodně šiblá a stávají se mi často hodně šílené věci. :-D Nemám ráda suchary, tedy lidi, co nechápou smysl pro humor. Vždyť ten život je bez vtípků taková nuda! :-D Já sama často jen tak něco plácnu a ostatní se válí smíchy na zemi. :-D Jediným problémem v mém humoru je to, že mám často sklony k sarkasmu a spoustě lidem to vadí. Jen málokomu se můj sarkasmus líbí, proto se musím hlídat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.