10. část - To se nemělo stát...

27. června 2013 v 14:47 | van Filuta |  Příběh rodiny Athos
Leo sprintoval pryč z podpalubí. Schody bral po třech, ne-li po vícero. Tři patra lodě se schodištěm vždy na opačné straně bylo těžké vyběhnout rychle.
Loď sebou prudce trhla, až se Leovi nepodařilo udržet rovnováhu a škaredě sebou prásknul o zem. Nestačil pád zmírnit. Křuplo to. Lea zachvátila prudká bolest. Dva prsty levé ruky měl převrácené, v zápěstí mu tepalo. Ani se nesnažil rukou pohnout, moc dobře věděl, že má něco se zápěstím.
Rychle se zvednul a rozběhl se dál chodbou. Zrovna vyběhl druhé schodiště a otáčel se ke třetímu, když se loď znovu zakymácela. Při svém dalším pádu stačil jen mrštit zraněnou rukou nahoru, aby si ji ještě víc nepoškodil.
Sotva s heknutím dopadl, opřel se o zdravou ruku a začal se znovu zvedat. Připadalo mu teď těžší udržet rovnováhu a běžet. Zdá se mu to, nebo je loď vážně nakloněná na pravobok?


Elis stála na levoboku lodě společně s kapitánem a námořníkem, který je přiběhl varovat. Zděšeně hleděla na mořskou obludu, která právě udělala díru do lodi.
Ta potvora měla minimálně deset metrů dlouhé hadí tělo pokryté spoustou nebezpečně vyhlížejících výrustků. Hlava byla nějaké kočkovité šelmy, celá zjizvená a znetvořená. Místo tlamy byl podivný jehličkový zobák, oči jí rudě plály, jako dva žhavé uhlíky. Ocas, kterým útočila na loď, byl na konci rozdvojený, plný špičatých výrustků. Nestvůra vypadala, jako by byla tvořena kovem.
"Co to má být?" vyhrkla Elis zděšeně.
Kapitán zavrtěl smutně hlavou. "My námořníci jí říkáme Tisfa. Tuhle potvoru nikdy nikdo neporazil. Jestli se nám ji nepodaří odlákat..."
Větu nemusel dokončit. Elis pochopila, že jsou v průšvihu.
Otočila se právě včas, aby viděla, jak na palubu vyběhl Leo. Byl bledý a levou ruku měl bezvládně svěšenou k tělu, dva prsty převrácené, zápěstí červené a nateklé. V krátkých vlasech si Elis všimla rudého proužku těsně nad levým uchem.
Zhrozila se. Leo může být víc zraněný, než vypadá. Rozeběhla se k němu.
"Leo!" zaječela radostně a zděšeně zároveň.
Otočil se k ní a podařilo se mu povzbudivě usmát. Zamířil k ní, teď už pomaleji a rozvážněji.
Elis se mu vrhla kolem krku a přitom se nenápadně podívala zblízka na jeho ránu na hlavě. "Co jsi proboha dělal? Vždyť vypadáš, jako by tě přepadl neandrtálec!"
To je celá Elis, pomyslel si Leo. Žádné: Co se ti stalo? Jsi v pořádku? Elis jde vždy rovnou k věci.
"Jen jsem něco hledal. Když se rozkvílely sirény, snažil jsem se sem co nejdřív dostat. Naneštěstí se loď trochu moc naklonila a já se praštil o zeď." Leo se rozhlédl. Ne, nezdálo se mu, že je loď nakloněná. Vážně šla trochu moc doprava.
"A teď chci vědět, co se tu děje," nálehal.
Elis se ohlédla na kapitána. Na něčem se dohadoval s tím námořníkem, co nás varoval. Zvedl ruku, aby námořníka umlčel a ten příšerně zbledl. Otřásl se a zděšeně vrtěl hlavou.
"Je tu nějaká mořská potvora," odpověděla Elis. "Kapitán tvrdí, že se jí říká Tisfa a ještě nebyla poražena."
Už tak bledý Leo ještě víc zesvětlal. "T-Tisfa n-ne," koktal. Mluvil, jako by ji znal z vlastní zkušenosti.
Loď se zakymácela a Leo jen taktak udržel rovnováhu. "Elis, já vím, co je tohle za zrůdu. Táta o ní kdysi mluvil a... Možná si to nepamatuješ, ale už jsme se s ní setkali. Byli jsme hodně malí, poprvé jsme byli na lodi a plavili se... ani nevím kam. Táta s Tisfou bojoval. Zahnal ji pryč, ale stálo ho to mnoho. Od té doby nás nerad bral na lodě, protože Tisfa mu údajně slíbila pomstu. Jednoho dne se mu pomstí a zbaví se nás dvou, pokud se jí sami nepostavíme."
Elis to přimrazilo na místo. "To ne..."
Leo smutně kývl.
Loď se znovu zakymácela.
Leo ztratil rovnováhu a přepadl přes zábradlí.

Pokračování příště
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.