7. část - Tajná akce

13. června 2013 v 17:21 | van Filuta |  Příběh rodiny Athos
Tak, po delší odmlce jsem zpět s novou částí příběhu na pokračování. :-) A protože mě někteří podezřívají, že se inspiruji skutečným životem, rovnou říkám - Veškeré postavy i události jsou zcela smyšlené. Jakákoli podobnost se skutečnými lidmi či událostmi je zcela náhodná.
Ale teď už to neřešte a pojďte si radši počíst další část příběhu! A varuji Vás! Rozhodla jsem se děj tak trošku střídat, takže občas budete číst o tom, co se událo sourozencům Athosovým, jindy o někom jiném. Nechte se překvapit!

Musím si pospíšit! opakoval si pořád dokola v hlavě muž, plížící se tmavou chodbou firemní budovy. Nebyl ani velký, ani malý, možná trošku podsaditý. Tmavá pleť, krycí vojenský úbor. Ve tváři odhodlaný, ale i stísněný výraz.
Před křižovatkou se zarazil. Vytáhl malý, nenápadný přístroj. Zamával přístrojem před sebou do chodby v křižovatce. Vyrazilo z něj oslnivé světlo a přejelo chodbu. Sotva světlo pohaslo, přístroj pípl, párkrát cvakl a pak z něj vyrazil holografický snímek.
Muž si snímek pečlivě prohlížel. Červenou barvou byly značeny lasery, modrou jiná spouštěcí zařízení alarmu či jiných pastí. Pak tu byla zelená, vyznačující spínače pastí, oranžová poukazovala na ústí pastí, ať už různých střel nebo lan. Bílé útvary se pohybovaly různě po chodbách, a jediné žluté světlo se zdálo být hned na konci chodby.
Muž schoval svůj podivný malý skener do kapsy. Nasadil si brýle na gumičku s jedním sklíčkem modrým a druhým červeným, jako měly staré 3D brýle. Začal se zkušeně proplétat chodbou, jako by všechny pasti a lasery viděl. Každý spínač pastí nastavil na OFF, než pokračoval v cestě.
Najednou se zarazil. Otočil se směrem odkud přišel a překvapeně sebou trhl. Z poza rohu chodby zrovna vycházela postava nějakého hlídače. Hlídač se zastavil na rozcestí a podíval se do chodby, odkud muž přišel. Když se otočil tam, kde stál muž, zabručel něco ve smyslu, že už mu zase hrabe.
Sotva odešel, muž vyskočil zpět do chodby z tenké díry, tak akorát na něj a plácl sebou na zem. Nad ním se zhouplo kyvadlo a jen taktak minulo jeho hlavu. Párkrát se zakývalo sem tam a pak opět zmizelo v díře.
Zvedl se, přejel si prstem po líčku a zlostně zasyčel s tvrdým ruským přízvukem. "Nesmím tu nechat stopy, zatraceně!" Na prstech měl hustou tmavou tekutinu, která mo pomalu začínala stékat dolů po líčku na bradu. Kyvadlo ho přece jen řízlo.
Podíval se ještě jednou za sebe, aby měl jistotu, že je hlídač pryč. Pokračoval v cestě ke dveřím, které se začaly ve tmě rýsovat. Zdály se být obrněné, i když byly plné podivných malých děr.
Muži se zalesklo v očích, už je blízko. Jenomže za sebou uslyšel zachrčení. Mrtvolné a pomstychtivé.
"Myslel jsem si to," zabručel znuděně. V klidu udělal další krok, když se to zvíře za ním pohnulo. Byl to nějaký pes. Ne, ne tak docela. Rubínové oči mu ve tmě krvavě svítili, psí hlava s obrovskými tesáky slintající na podlahu měla podivné býčí rohy. Tělo to mělo kočičí, přední nohy byly ptačí pařáty, zatímco zadní pár noh byl nějakého kopytnatce. Místo ocasu měl štíří bodec. Při pohledu na něj by se dalo umřít smíchy z té kombinace, kdyby to nemělo velikost nosorožce.
Zvíře se celé zavlnilo, jako by to byl jen odraz vody, do kterého někdo zrovna drbnul a on se rozmazal. Z tlamy mu ukápla další slina. Znovu tiše zachrčelo. Pak se odrazilo a skočilo.
Muž rychle máchnul rukou a ze zdi vyletělo ono kyvadlo. Muž znuděně zívl, otočil se pryč od rozpůlené stvůry a zamířil k oněm dveřím. Stál sotva půl metru od nich, když se podezřívavě zastavil. Tady něco nesedí. řekl sám sobě v mysli.
Otevřel pusu a rychle uskočil na stranu. Ze všech děr dveří vystřelily kulky, až se ozval rachot, jako by armáda střílela děli na nějakou pevnost. "Super," zavrčel muž zlostně, "takže už o mě všichni v budově ví a nejen to, takový rachot museli slyšet až u nás v podzemním Rusku!"
Rychle se natáhl k panelu s čísly a vyťukal na něm kód. Dveře se se skřípěním otevřely a muž vklouzl do místnosti uvnitř. Namířil si to rovnou ke kovovému stolu uprostřed místnosti. Jak obvyklé. Nikdo nečekal, že se někomu podaří překonat všechny ty pasti venku a tak už se neobtěžoval nějaké dávat do nejostřeji hlídaného místa.
Usmál se pokřiveným úsměvem a v mírném osvětlení místnosti se ukázala podivná jizva, táhnoucí se od horního rtu až někam pod brýle k oku.
Muž začal zkušeně procházet stůl, dokud nenašel to, co hledal. Pak natáhl ruku k počítači na stole. Rychle našel hlavní ovládání systémů v budově. A tak, ve chvíli, kdy se spustil poplach, muž už vybíhal ze dveří místnosti a počítač zapínal odpočítávání sebedestrukce a zničení budovy.

Pokračování příště
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.