9. část - Hledání maličkosti

18. června 2013 v 14:18 | van Filuta |  Příběh rodiny Athos
Leo v podpalubí trčel už minimálně dvě hodiny a pořád nemohl najít to, co chtěl. Elis, jak doufal, neměla nejmenší ponětí, co dole v podpalubí chce sehnat. Byl snad už všude, dokonce v lodní kuchyni a strojovně, ale nikde nenašel, co chtěl.
"Kde to může být!" zavrčel nakvašeně. Už ho to přestávalo bavit. Prásknul válcovou krabičkou o zeď před sebou.
Zadunělo to.

Leo překvapeně zamrkal. Přistoupil ke zdi a opatrně na ni zaťukal. Dunění znělo dutě. "Tak počkat, tady něco nesedí..." řekl podezřívavě s jedním obočím zdviženým.
Vytáhl z kapsy kalhot mapku lodi, kterou stačil ve své kajutě popadnout, než zamířil dolů. Našel si místo, kde teď stojí. Několikrát si prohlédl nejbližší okolí a jeho tušení se potvrdilo. Tady ve zdi by neměla být žádná místnost ani nic jiného, co by nebylo vyplněno dřevem nebo kovem.
Poskládal mapu a zastrčil si ji zpět do kapsy.
Opatrně začal poklepávat na stěnu. Vytáhl fixu, kterou nosil vždy s sebou. Tam, kde stěna už nezněla dutě vždy přidal tečku. Postupně tak vytečkoval čtverec. Prohlédl si svoje dílo a zamračil se ještě víc. Musí to být dvířka, jenže kde mají něco, co by je otvíralo?
Přejel prsty po čtverci, ale nic nenašel.
Opřel se zničeně o zeď a horečně přemýšlel, jak by mohl dvířka otevřít.
Pak si vzpomněl na otcův deník. Když mluvil s Elis, sešel po schodech dolů a už se chtěl vydat pryč, když ho napadlo, že by se mu deník mohl hodit. Vzal si deník z batohu své sestry, sotva odešla z kajuty. Celou dobu jej schovával pod svou oblíbenou bundou a námořníci se mu divili, proč si ji nesundává.
No jasně, že ho to nenapadlo dřív. Vytáhl deník zpod bundy a otevřel ho.
21. června 2009
Podařilo se mi přivolat tu výletní loď Roca Fantasia, co se vždy potuluje poblíž našeho letního sídla. Kapitán Korkorán mě vřele přivítal a řekl, že jsem si vybral pravý čas na jejich povolání, protože je dnes letní slunovrat. Nemám ponětí, co se děje na letní slunovrat, ale doufám, že se mi podaří to brzy zjistit.
Na večer se mi podařilo před večeří vypařit a schovat to, co jsem potřeboval někam ukrýt. Kapitán mi řekl kombinaci a přesné umíštění onoho trezoru.
Najít malou dírku na trezoru a zasunout do ní speciálně vyřezaný klacík skrytý na protější straně chodby, zmáčknout třetí modrý knoflík z těch, co jsou umístěny poblíž strojovny a nakonec pětkrát poklepat doprostřed trezoru.

Leo se vítězně usmál, otec určitě mluvil o tomto trezoru.
Podíval se na druhou stranu chodby. Netrvalo dlouho a podařilo se mu najít klacík, který měl vyřezané zoubky, jako by to byl klíč. Vrátil se k trezoru a pomalu přejížděl prsty po chladném kovu. Kousek od prostředku byla maličká dírka, velká tak akorát na onen klacík. Zastrčil klacík dovnitř a podíval se na trezor.
Vyběhl ke strojovně. Už předtím si u ní všiml spousty knoflíků, umístěných poblíž schodiště. Spočítal modré knoflíky. Vyšlo mu pět, což bylo dobře. Ať už by počítal do tří odzadu nebo zepředu, vždy mu vyjde jako třetí ten samý knoflík. Zmáčkl ho a vyběhl zpátky do chodby, kde se nacházel trezor.
Natáhl ruku a začal klepat. Zbývalo mu poslední klepnutí, když se rozhulákaly lodní sirény...

Pokračování příště
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.