14. část - Opatrovník I.

22. července 2013 v 22:47 | van Filuta |  Příběh rodiny Athos
Leo se probudil ve své kajutě. Všechno ho bolelo a zdál se mu příšerný sen, že bojoval s obří mořskou nestvůrou, která se na něm a Elis chtěla pomstít jejich otci. S heknutím se posadil a praštil se hlavou do lampy. "Jauva," postěžoval si. Mnul si čelo, na kterém se začínala tvořit boule.
Elis seděla na svojí posteli, opřená o zeď, nohy natažené, v ruce otcův deník. "Šípková Růženka se nám probudila," poznamenala, když zvedla oči od knihy a podívala se na Lea s nezvykle potěšeným výrazem. "Prospals večeři. Lodní doktor si myslel, že tě ani nevzkřísí, jak si byl mimo. Proboha, jak se ti podařilo Tisfu zabít?!" vyhrkla, dychtivá odpovědi.
"Takže to nebyl sen," zamumlal Leo.
Elis se zasmála. "Ne, ty troubo. Hrdina dne a ani nepřijde na večeři. Jseš první, kdo Tisfu porazil," prohlásila důležitě. Culila se od ucha k uchu.

"Abych pravdu řekl... Sám nevím," zaskučel v odpověď. "Snažila se mě přemluvit, abych se jí poddal, probudil mě jakýsi záblesk světla, který Tisfu zasáhl a pak... Sotva jsem zaváhal, objevilo se zase to světlo a já máchnul rukama před sebe, ani nevím proč. Tisfa naráz vypadala, že ji něco utlačuje. Řekla, že až se vrátí, tak svou pomstu naplní. Potom se rozpadla v prach," vychrlil pomateně.
"Rozpadla se v prach?" zeptala se nechápavě Elis. "To myslíš vážně?"
"Jo," odpověděl Leo, ale najednou začal pochybovat. "I když... Tisfa říkala něco ve smyslu, že nestvůru tak úplně nezabiješ. Dříve nebo později se zase vrátí." Nechápavě se mračil.
Elis pokrčila rameny. "No, jak jsem řekla, prospal si večeři." Natáhla ruku k nočnímu stolku, na kterém měla něco přikryté kapesníkem a lampu. Nadzvedla kapesník, aby se pod něj mohla podívat. Chvíli jí trvalo, než našla to, co chtěla, ale nakonec přeci jen uviděla talířek se špagetami se sýrovou omáčkou.
"Ještěže mě máš," usmála se na Lea a vytáhla talíř i s příborem. Podala ho Leovi, který na ni překvapeně civěl. "Nedělej, že nechápeš," zabručela. "Víš dobře, že snadno seberu maličkosti a ani větší věci mi nedělají problémy. Jako by sis snad nepamatoval, jak jsme se voupali k sousedům, protože nám nechtěli vrátit kameru..." Našpulila rty a chtěla pokračovat v rozebírání dalších vzpomínek na jejich společné i na její samostatné vloupačky, když někdo zaklepal na dveře.
Leo vmžiku otevřel šuplík na svém nočním stolku a strčil do něj svoji večeři. Pohodlněji se usadil, přičemž se znovu praštil do hlavy. "Zatraceně už! Proč je ta lampa tak divně posunutá?" postěžoval si.
Elis se dala do smíchu, ale byla blíž dveřím, takže je otevřela, i když se stále hlasitě smála.
"To není vtipné," zahučel na oko mrzutě Leo, ale nemohl si pomoct, začal se smát taky.
Trvalo jim dlouhou chvíli, než se uklidnili a začali vnímat jejich hosta. Stál ve dveřích a působil značně hrozivě. Muž byl vysoký a mohutný, ruce držel sepjaté za zády, nohy patami k sobě, hlavu hrdě zdviženou. Plešatý s kozí bradkou, v černých očích měl zvláštní vlčí pohled, jako by od sebe chtěl všechny odehnat jen tím, že se na ně podívá.
"Dobrý večer," pronesl chladným hlasem.
Elis a Leo na něj hleděli se špatně skrývaným zděšením.
"Jsem váš nový opatrovník."

Pokračování příště
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.