16. část - Mare Miracul

17. srpna 2013 v 15:03 | van Filuta |  Příběh rodiny Athos
Omluvám se, že jsem tu skoro tři týdny nebyla, ale múza nejspíše odjela na dovolenou a já neměla nápady. :-D Nicméně, dnes jsem se tak nějak rozhodla, jak by mohl příběh pokračovat, takže se pokusím o další část... Možná dnes ještě něco jiného přidám, ale nevím, nevím... Múza se ještě stále úplně nevrátila... :-D


Leo a Elis si vyměnily ohromené pohledy.
Meč byl v bohatě zdobené modrobílé pochvě, stejnými barvami hrála i rukojeť meče. Pochva byla připevněna k modrému opasku s bílou sponou.
Aaron držel opasek, jako by se bál, že jen malý pohyb stačí na sebevraždu. Podal meč s opaskem Leovi a ten vytřeštil oči. Nervózně polkl. "N-Nevím, jestli je do-dobrý nápad, dávat m-mi do ruky zbraň," vykoktal zděšeně.
Aaron se nedal odbýt. Vrazil mu pochvu meče do obou ruk, až Leo meč málem pustil, jak ho překvapila jeho váha. "Ten meč byl vašeho otce," začal mírně. "Jak jsem viděl tvé vystoupení při boji s Tisfou, myslím, že bude lepší, když ho budeš mít ty."
Elis se naklonila k Leovi a pečlivě si meč prohlížela. "Proč Leo?" zeptala se. Leo v jejích slovech slyšel dychtivost, jako by si meč moc ráda vzala a bojovala s ním.
Aaron se dlouhou chvíli zamyšleně mračil, až si Leo pomalu začínal myslet, že neodpoví. Ale nakonec přeci jen odpověděl. "Sledoval jsem boj váš boj. Elisabeth, pokud jsem viděl dobře, ty jsi ovládla slunce, aby ti pomohlo. Tvá matka ovládá vzduch, zřejmě jsi její moc podědila. Kdežto Leonarde... Ty jsi podobnější svému otci. Poručils vodě, aby ti pomohla nestvůru zabít."
Odmlčel se a čekal, až sourozencům dojde, co právě řekl.
Elis se zajíkla. "Chcete říct, že my... že my... že..."
Aaron příkývl, ve tváři smrtelně vážný výraz. "Ano, ovládáte jakési nadpřirozené schopnosti. Ovládáte kouzla."
Elis se zoufale chytila za hlavu. "Ale to není možné!" vykřikla a vrtěla hlavou.
Leo se podíval Aaronovi do očí. "Proto náš otec odešel pryč, že ano?" zeptal se, protože mu došlo, že Aaron není jejich opatrovníkem čirou náhodou. Mluvil o jejich matce a otci, jako by je dobře znal. Museli být, nebo snad ještě jsou, výbornými přáteli.
"Jistě," odpověděl prostě Aaron. Poté pozvedl mírně obočí. "Vypadá to, že pravda tě příliš nepřekvapila," podotkl.
Leo se podíval na Elis, která vypadala, že se každou chvíli zhroutí. "Není to poprvé, co jsem o tomhle uvažoval. Pamatuji si spoustu událostí, které se nedají vysvětlit. Jak se naše babička jen tak objeví a hned zase zmizí. Jak naše matka dokáže překvapivě rychle cestovat. Jak se náš táta nikdy nenamočil, vždy zůstal suchý. Jak se Elis neslyšně pohybuje."
Elis se na něj při zmínce o ní rychle podívala. Hleděla na něj, jako by chtěla slyšet, že to, co Aaron říká není pravda.
Leo mu však za pravdu musel dát. Jejich život byl vždy podivný, plný nezvyklých událostí. Shlédl na meč, který si položil na klín a stále jej držel tak, jak mu ho Aaron podal. Přejel rukou po vyrytém zdobném nápise, který dokonale zapadal do zdobení meče. "Miracul," zašeptal tiše, ale pak nahmatal ještě jeden nápis před tímto. "Mare Miracul."
Aaron přikývl. "Ten meč patří rodu Athos odpočátků. Už první člen rodiny Athos ovládal všechnu vodu světa. Kyklopové mu ukovali tento meč z podmořské oceli, která má v sobě moc moře a je velice vzácná. Dá se najít jen v těch nejhlubších místech oceánu. Tvůj otec zde meč nechal, jako by věděl, že jednou půjdete v jeho stopách a Mare Miracul naleznete."
Aaron se otočil zpět ke dveřím. "Měl bych jít. Zítra na snídani si vás najdu."
Náhle se nečekaně ozvala Elis. "Počkat," vyhrkla a zahleděla se na Aarona. "Říkáte, že táta ovládá vodu a máma vzduch. Proč tedy ovládám světlo?"
V Aaronově tváři se mihl stín. "To se již brzy dozvíš," odpověděl, načež odešel.

Pokračování příště
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.