Já věřím, že přijde...

7. září 2013 v 20:32 | van Filuta |  Mám nápady, proč něco nenapsat?
Tak... Protože nepíši nic jiného, než příběh o Leovi a Elis, rozhodla jsem se, že zkusím splácat něco nového, krátkého a jednodílného.
Dnes jsem měla na návštěvě tři ze svých čtyř opravdových kamarádek. Jen náhodou jsem zaslechla, že mezitím, co si s jednou povídám, druhá se rozpovídala o smutných příbězích, při kterých se i rozbrečela. Mnoho takových příběhu jsem slyšela, četla, nebo dokonce zažila...
Proto chci zkusit jeden takový sepsat a doufám, že jej oceníte, i když výjimečně nebude veselý, plný napětí a vtípků, ale pro jednou smutný. Doufám, že se Vám bude líbit.
Pro navození atmosféry si můžete pustit tuto písničku, při které jsem tento příběh psala...



Poslední sluneční paprsky pronikaly oknem do nemocničního pokoje. Čtyři čistě bílé stěny obkličující dvě lůžka, dva stolky a nemocniční přístroje.
Na jednom z lůžek ležela dívka. Oči zavřené, dech mělký. Nikdy nepřestala věřit, že se uzdraví. Nikdy si nepřipustila bolest. Ani když přišla o své karamelové vlasy, neoplakala je. Věřila, že se uzdraví a vlasy jí znovu dorostou. Že se znovu spatří se svými milovanými a hlavně s ním.
Stále věřila, že přijde, že ji bude chtít znovu spatřit. Stále na něj čekala.
Možná... Možná, že po těch dlouhých měsících, upoutaná na nemocničním lůžku, kdy za ní ani jednou nepřišel, by už měla ztratit naději. Ale ona doufala a nevzdávala se. Stále myslela na to, jaký život s ním prožila a doufala, že on na ni nezapomněl a jednou spolu znovu budou.
Otevřela oči a spatřila ji. Smrt. Byla krásná. Sledovala ji smířlivým pohledem, slibujícím věčný klid.
"Ještě ne," zašeptala zničeně dívka a pohlédla k zavřeným dveřím. "On přijde! Já vím, že přijde!"
Smrt se však jen vlídně usmála. "Je čas..." pravila zjemna, když k ní natáhla bledou ruku.
Dívka se naposledy ohlédla na dveře. Pohlédla do těch nádherných očí, po líci jí stekla slza. Jediná a poslední slza, patřící jemu. Přijala nabízenou ruku.
S posledním slunečním paprskem naposledy vydechla.
Už nikdy se nedozvěděla, že její milý stál za dveřmi. Příliš se bál, že jí zlomil srdce, že už ho nemilovala.
Možná, kdyby věděl, že na něj nezapomněla a zrovna ve vedlejší místnosti umírá, neváhal by a vstoupil...

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.