17. část - Světlo v temnotě

22. ledna 2014 v 15:40 | van Filuta |  Příběh rodiny Athos
Jelikož jsem do této rubriky už dlouho nepřispívala, rozhodla jsem se, že se pokusím zase něco zplácat. Po tak dlouhé době již sice pořádně nevím, o čem jsem psala, ale poslední část jsem si přečetla, abych si alespoň trochu osvěžila paměť. Nyní tedy navazuji na poslední část, kde jste se dozvěděli o Mare Miracul a Elis doufá v odhalení její moci. Pěkné čtení!


Ráno. Leo vstal dřív než Elis, ale na snídani se nevydal samotný, nechtěl ji tu nechávat. Místo toho si zašel pro sklenici vody. První půlhodinu ji jen nejistě pozoroval a přemýšlel nad tím, co by s ní mohl provést. Neměl žízeň, jen si chtěl ověřit Aaronova slova.
Vzal sklenici do ruky, ponořil ukazováček do vody a zase ho vytáhl. Chvíli na něj nevěřícně hleděl. Když dal prst do vody, cítil, jak mu voda proniká pod kůži, jako by ji vtahoval do sebe. A když prst zase vytáhnul, vody neubylo ani nepřibylo a jeho prst byl zcela suchý. "Jak..." zarazil se a překvapeně zamrkal.
Chtěl to zkusit znovu a ujistit se, že se mu to jen nezdálo, ale Elis se zavrtěla a otočila na Lea. "Měl jsi mě vzbudit, brácha," zahučela ztěžka se zvedla do sedu.
Leo pokrčil rameny. "Neměl jsem důvod. Na snídani si můžeme zajít později, nemusíme tam naklusat hned v šest ráno, máme čas do desíti. Klidně se můžeš ještě chvíli rozvalovat, než půjdeme." Leo se usmál a tentokrát se vody napil, aby to nevypadalo podezřele, že jen tak drží vodu pro nic za nic. Pak odložil sklenici na noční stolek a čekal, co Elis udělá.
Elis chvíli jen tak seděla, ale pak jí přišlo podezřelé, že na ni Leo pořád hledí. "Co je?" zeptala se nechápavě.
"Nic, jen čekám, až se zvedneš a začneš chystat na snídani. Už mám docela hlad," odpověděl jí Leo s pokrčením ramen.
Elis si odfrkla, vzala svoje oblečení a odešla do koupelny.
Leo znovu popadnul sklenici. Tentokrát se soustředil na hladinu vody a představil si, že ji ovládá volnou rukou. Zvednul ruku nahoru a voda se k jeho překvapení vzedmula v malé vlně vzhůru. Přestal se soustředit a vlna spadla stejně rychle, jako se vzedmula.
"Tý jo," vydechl obdivně a hypnotizoval vodu pohledem.
Napadlo ho, jestli by nešlo vodu vytáhnout ze sklenice do vzduchu a zase vrátit zpátky. Soustředil se tedy znovu a představil si, že jeho pěst představuje obsah sklenice. Pomalu zvedal ruku vzhůru a voda zároveň s ní stoupala nahoru a držela tvar. Rozevřel pěst a roztáhl prsty. Voda vytvořila dokonalou kopii jeho ruky.
Neodpustil si nevěřícné "páni," a sledoval, jak voda kopíruje jeho pohyby. Ukázal znak peace a rocku a ruka vytvořená z vody obě gesta bezchybně zopakovala. "Tomu říkám objev," zamumlal Leo spokojeně a usmál se sám pro sebe.
"Leo?" ozvalo se nečekaně z koupelny.
Leo sebou polekaně trhnul, ztratil soustředění a voda ho přestala poslouchat. Už bez vlády dopadla na podlahu, kde se roztekla a vytvořila malou kaluž. Leo rychle odložil sklenici a, jako by nic, se vydal za Elis do koupelny.
"Co se děje?" zeptal se, ale pak uviděl to, co uviděla Elis chvilku před ním.
Její dlouhé vlasy, kterých nikdy neměla moc a vždy měla obarvené načerno, byly teď úplně jiné. Husté, dlouhé a vlnité prameny zlatavých vlasů jí spadaly přes ramena až do poloviny zad.
"Elis...?" vydechl okouzleně Leo. Od smrti jejich otce uplynulo už přeci jen několik let. Tehdy se Elis uzavřela do sebe a začala se skrývat pod rouškou černé barvy, která vyjadřovala její smutek. Leo už úplně zapomněl, jak krásná jeho sestra je, když nemá své krytí.
Elisabeth Athosová je zpět.

Pokračování příště
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.