Hlášky, co se jen tak nezapomínají - 5. díl

29. září 2014 v 19:08 | van Filuta |  Kecy v kleci
Tak jsem tu zase a řekla jsem si, že by nebylo špatné sepsat další díl hlášek, protože jich už mám v jednoduchých poznámkách zapsaných v bločku spoustu. Ano, tím chci říct, že s sebou skoro všude tahám bloček, do kterého si dělám poznámky, kdykoli se stane něco, co bych mohla napsat na blog. Tak to se mnou je už od minulých Vánoc, kdy jsem ten bloček dostala... No nic, kašlu na to. Zase dělám moc dlouhý úvod. Užijte si další hlášky - vzpomínkové na základku, ze které jsem, po pravdě řečeno, odešla s velkým nadšením... Ironii v tom nehledejte, myslím to vážně.

Každé pondělí jsme jako odpolední vyučování měli společenské vědy. Vlastně to byl seminář, do kterého jsme se všichni svorně přihlásili, protože nám učitelka slíbila, že budeme vždy hodinu probírat společenské vědy a pak si procvičíme znalosti na přijímačky.
Hodina utekla celkem rychle a učitelka ukončila svůj proslov k našim výsledkům přípravy. Zbývaly asi dvě minuty do zvonění.
Basketbalista byl poslední dobou nějaký nedočkavý a spolu s ostatními si začal balit věci. Jenomže on si i stoupnul a užuž chtěl zvedat židli, když si toho učitelka všimla a pohoršeně zaječela: "On už zase vstává!"
Do třídy vletěla naše třídní z vedlejšího kabinetu, jako by stála za dveřma a přesně na takový okamžik čekala. "Kdo?!" ozvala se důležitě svým protivným drbnovským hlasem.


No jó... To jsme ještě měli zeměpis.
První hodinu ve fyzice jsme si odbyli celkem těžkou písemku a nikomu se nechtělo moc mluvit, protože by ji automaticky začali řešit a moc dobře to nevypadalo. Čekali jsme na chodbě před zeměpisnou učebnou, až dojde náš učitel a otevře nám.
Zazvonilo a on se konečně objevil. Odemkl, pustil nás dovnitř. Jako vždy začal přednášet tak, aby nás neustále udržoval ve střehu, takže se nás vždycky na něco podstatného zeptal, protože bychom to měli vědět. Jenomže tentokrát mu nikdo neodpovídal, což mu samozřejmě přišlo divné. Vzal třídnici, chvíli v ní něco hledal.
Pak zvednul hlavu a nechápavě se na nás podíval. "Co vám udělala paní učitelka*?"

Auťák se tehdy vrátil po nemoci do školy. Seděl v první lavici před učitelským stolem vlevo u okna.
Ve třídě už delší dobu chyběla jedna židle, která se záhadně ztratila a nikdo nevěděl kam. Samozřejmě Auťákovi nepřítomnosti využili kluci, aby si z něj vystřelili. Sebrali mu jeho židli a přesunuli ji na místo, odkud jim bylo jasné, že už ji nebude chtít zpátky. To bylo místo jednoho kluka, ze kterého jsme všichni blili, protože byl vážně... Nechci být sprostá, ale je to pravda... Byl (bohužel, pořád je - to vím, protože ho potkávám i na střední) prase.
"Dva týdny jsem tu nebyl a už nemám židli!" zaječel nepříčetně Auťák, když došel ke svému místu.
Chvíli se rozhlížel po třídě. "Kde je ta židle?" Pak ji uviděl a došel si pro ni, i když by to od něj nikdo nečekal. "Nemáte někdo dezinfekci?"

*Jméno učitelky neřeknu. Doplňte si, jaké chcete.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 AB AB | E-mail | Web | 2. prosince 2014 v 8:47 | Reagovat

A s tím spolužákem - bratr taky není, řekněme, zrovna hygienicky založen, tak jsem mu loni na Vánoce koupila pikslu Sava.

Měsíc se mnou nemluvil:-))

2 van Filuta van Filuta | E-mail | Web | 15. prosince 2014 v 23:40 | Reagovat

[1]: Občas je dost překvapivé, jak moc se někdo může urazit. Ale i tak... Zajímal by mě výraz tvého bratra, když svůj dárek rozbalil... To muselo být něco! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.