Vyskočte si, prosím

21. září 2014 v 17:56 | van Filuta |  Co se mi událo...
Hezký den všem! Už dlooouho jsem tu nebyla, já vím... Jestli mě za to chcete ukamenovat, tak si poslužte, ale lenost je holt špatná a neodbytná... Proto jsem se dnes přesvědčila, že bych mohla napsat jednu hezkou příhodu, co se mi udála při nedávné hodině pozemního stavitelství. Příjemnou zábavu.

"Kde jsme další hodinu?" ozvala se otázka, která je pro začátek školního roku a hlavně pro prváky, kteří mají tendenci se na rozlehlých budovách středních škol ztrácet, tak typická.
"D104," odpověděla jsem své nové spolusedící, protože jsem se jako vždy na konci hodiny podívala kam zamířit.
Vydaly jsme se tedy na druhou stranu školní budovy společně s ostatními spolužáky. Někteří z nich se sice oddělili, ale to jen kvůli tzv. "obědové přestávce", kdy, pokud máte velký hlad, si můžete za čtvrt hoďky vyzvednout polévku. Ve třídě jsme si hned sedly na svá místa a trochu si pokecaly.
Zazvonilo a do třídy dobíhali poslední opozdilci, protože naše učitelka STM chodí jako jediná docela na čas. Měli jsme ji ten den jako supl. Sotva učitelka vešla do třídy, odložila si věci a hned na nás vybafla klasickou otázku: "Co jste dělali naposledy?"
"No, my ještě nic nedělali," ozval se Břízka.

Učitelka si ho chvíli nedůvěřivě přeměřovala, protože už teď je z něj tak trochu třídní vtipálek, ale nakonec usoudila, že nemá důvod jí lhát. "Takže co byste chtěli dělat?"
Co je to za otázku? Mít volnou hodinu, co jiného, řekla jsem si v mysli.
"Pusťte nám nějaký film o stavbách!" navrhnul opět Břízka.
Učitelka souhlasila a mezitím, co se jí rozjížděl počítač, začala nám přednášet něco málo, čím bychom mohli zkusit ohromit pana učitele, až se vrátí a budeme mít normální hodinu. Rychle nám to odvykládala a přišla k tabuli, nad kterou visí ještě nerenomované plátno, které nesjíždí automaticky, ale musí se stáhnout ručně. Chvíli hleděla na provázek, který byl příliš vysoko na to, aby na něj dosáhla.
"Vyskočte, paní učitelko," zaječel někdo ve třídě.
"Nebudu skákat," zamítla to hned rázně.
"Vyskočte," zaprosilo hned několik lidí.
"Abych neskočila po někom," odpověděla učitelka a všichni se rozesmáli.
Ze zadní lavice se zvednul Štrůdl, nejvyšší kluk ze třídy. Přišel k tabuli, natáhnul ruku nahoru a, jako by provázek od plátna byl dělaný přímo pro něj, stáhnul plátno dolů.
"On to dal! Borec!" ozval se Břízka a začal tleskat.
Všichni jsme se svorně přidali k němu.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.