Hrajeme si na zahrádkáře

30. října 2014 v 15:43 | van Filuta |  Co se mi událo...
Prázdniny utekly jako voda a škola se zase vrátila.
Ráno jsem si v klidu přezula boty a sundala bundu u skříňky, vytáhla věci do praxe, abych stíhala a spokojeně jsem vyšla schody nahoru k učebně. Ani mě nenapadlo se podívat na tabuli, kde se píšou nenadálé události, které se vmíchají do rozvrhu až když je suplování a odpadnutí hodin oznámené. Proto jsem i s většinou třídy čekala, až nám učitelka přijde otevřít učebnu.
"Kde je Milka?" zeptala se Kiwi zrovna ve chvíli, kdy se Milka vynořila od schodů s připitomělým úsměvem.
"My jdeme ven?" vyhrkla Kamil, když se k nám přiřítila. Všichni na ni zůstali civět, o čem to mluví. "Vy jste to nečetli? Na tabuli je, že dějepis máme čekat před budovou," dodala nechápavě.
"Tak asi jdeme," pokrčila rameny Kiwi a zvedla se.
Spustil se hromadný odchod do šaten, protože už mělo zvonit na hodinu a my, jak jsme teprve v tu chvíli zjistili, měli čekat venku. U skříněk byla jako vždy otřesná tlačenice. Když jsem se zasekla v půli cesty ke skříňce, ani jsem si to neuvědomila, ale nahodila jsem svůj poker face. Olše si toho všimla, upozornila ostatní holky a všechny se mi začaly smát. Když já se často ksichtím vtipně a ani si to neuvědomuju...
Po úspěšném odchodu ze šatny před školu, se asi 3 minuty po zvonění objevila učitelka. S malou zahrádkářskou lopatkou...

"Na co má lopatu?" vyhrkla Milka.
"Aby nás umlátila," odpověděl Hokejka.
"A pak nás rovnou zahrabala, aby se zbavila důkazů," doplnila jsem je s potutelným úsměvem.
Učitelka nám oznámila, že se účastníme nějakého projektu týkajícího se Židů, kdy se vysází sazenice krokusu. A tak jsme, celá třída prváků stavařů, stáli ve dvou kruzích, posílali si sáček s cibulkami a říkali si, jestli se zbláznila, když chce sázet kytky při 1°C.
Dopadlo to tak, že první skupinka vysadila do kroužku po jedné sazeničce, kdežto druhá musela po dvou, protože zbylo moc sazenic. A ještě se tomu dějepisářka divila!
Tři kluci přede mnou začali sadit krokusy hezky do kopie našeho kruhu, ve kterém jsme stáli. Vzala jsem si lopatku a zarazila ji do země. Neomylně trefa do šutru a zmrzlejší půdy... Klasika... Udělala jsem malou dírku, dala do ní obě cibulky, protože se mi nechtělo dělat další a rychle ji zahrabala a zadusala, než si toho stačila učitelka všimnout. Poslala jsem lopatku dál.
Postupně kolovala naším hloučkem, když ji dostal do ruky House. Nejspíš se taky úspěšně trefil do kamene a tak lopatku zabodnul do země a šlápnul na ni, jako by to byl rýč. "Vyřešeno," zabručel, vhodil cibulky do díry a zadupal ji.
Lopatku si od něj vzal Bajzi. Chtěl s ní udělat díru do země, když si všimnul, jak je hezky ohnutá dozadu. "Co to...? Jak s tím mám asi tak kopat?! Housi, tys ji zničil, to je děs!" zavrčel na něj.
House mu po další stížnosti, že se s tím nedá dělat, lopatku sebral a zasadil i jeho cibulky krokusu.
"A kdo to bude platit?" ozvala se nasupeně učitelka, že jsme jí zničili lopatku.
Lopatka šla dál a postupně se zohýbala směrem dozadu čímdál tím víc a víc. Až se dostala k Poníkovi, který ji definitivně odrovnal. Zarazil lopatku do země, zabral a s tichým křupnutím mu zůstalo v ruce jen dřevěné držátko, zatímco kovový hrot byl nadále vesele zabodnutý v zemi. "Paní učitelko, to samo!" vyhrknul hned v sebeobraně Poník, zatímco celá naše skupinka se smíchy málem válela po zemi.
"Za trest nasadíte ještě dvě cibulky doprostřed!" rozhodla učitelka, která se sice tvářila naštvaně, že jsme jí zničili zahrádkářské náčiní, ale koutky jí cukaly, jak se chtěla taky smát.
Poník nechal posledního spolužáka zasadit sazenice a pak si od něj znovu vzal zbytek lopatky. S hlasitým znechucením opatrně, aby se nezašpinil a co nejmíň se hlíny dotknul, očistil lopatku a zasadil i poslední cibulky.
Učitelka zavelela, že se jde zpátky do třídy a moje spolužačka, která měla ještě v ruce jednu sazenici se na mě podívala. "Co s tím mám teď jako dělat?"
"Hoď to k tomu stromu, třeba se v mulčovací kůře chytne," odpověděla jsem se smíchem.
Ona to opravdu udělala...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.