19. část - Neodpouštím

16. února 2015 v 18:35 | van Filuta |  Příběh rodiny Athos
Zita vztekle práskla dveřmi až se otřásly v pantech. Nosní dírky měla rozšířené, ruce zaťaté v pěst, dech zrychlený. Většina lidí v její blízkosti se nedůvěřivě přikrčila. Znali ji moc dobře na to, aby věděli, že si na ni musí dávat pozor. Zvlášť teď, když se její snacha po letech zjevila, aby odhalila pravdu. Ne každý si však myslel, že to bylo nejmoudřejší. Stejně tak Zita. Kdyby nic nevěděli, byli by v relativním bezpečí, i když v jejich věku už nebylo vůbec snadné je chránit, aniž by si něčeho všimli.
"Já ji zabiju!" zavrčela Zita.
Nikdo ani nepípnul. Každý znal její sílu z historek a rozhodně ji nechtěl pocítit na vlastní kůži. Sice by ji v takovém počtu přemohli, ale ona měla obrovskou výhodu v rychlosti. Stačilo jí pár vteřin, aby z někoho udělala škvarek. A co by se teprve stalo, když zuří a chystá se znemožnit Nejvyšší.

Na první pohled neškodná drobná žena s rudými vlasy a až nepřirozeně modrýma očima naštvaně produsá okolo několika stolů, za nimiž sedí nervózní lidé, ze kterých vyzařuje očividný respekt k ní. Pokud se na Zitu zaměříte, všimnete si, že v jejích očích není žádná jiskra. Ta se vytratila spolu s odchodem jejího manžela. Teď jsou její oči vyhaslé, plné zášti a nenávisti k celému světu. Nyní, když navíc přišla ještě o děti, zmizela i ta poslední kapka soucitu a naděje, která v ní byla. Znovu je z ní Lovec, kterým byla, než se zamilovala. Tou děsivou stvůrou, ze které běhal mráz po zádech i tomu, kdo ji vůbec neznal. Děsivá, nemilosrdná. Bez jediné kapičky citu.
Zita postupně projde okolo všech, když se jí v cestě objeví mohutné dvoukřídlé dveře. Celá se roztřese a dveře se syčením vzplanou. Nějaká žena zaječí. Zita se ihned ohlédne. Pátrá po místnosti po zdroji rušivého hluku jako šelma chystající se překvapit svoji kořist ze zálohy. Když ji najde probodne ji nevraživým pohledem a žena se chytí za krk, jako by ji chytily neviditelné ruce, které ji začaly dusit.
Mezitím dveře celé shoří a z místnosti za nimi se ozve nepříčetné: "Kdo si dovoluje...!" Větu však dotyčný nedokončí, protože se Zitina pozornost přenese k němu. Žena, kterou až doteď dusila, se sesune k zemi a sýpavě se snaží nadechnout. Zita už se o ni však nestará, vejde do místnosti, kterou připravila o dveře a výhled do ní zakryje kamenná stěna, která náhle vyroste ze země.
"Zito," osloví ji přátelsky zvučný mužský hlas. Patří staršímu muži, kterému už ve vlasech kvetou šediny a na tváři se mu rýsují vrásky. Tělo už nedrží příliš rovně, spíš je shrbený, jako by na ramenou nesl váhu celého světa, která ho postupně zabíjí.
"Gormale," odsekne Zita příkře.
"Co ta bojovnost? Vždy tě rád vidím. Šetři se," odvětí klidně Gormal a dokonce se bez jakéhokoli náznaku strachu ze Zity usměje.
"Ty máš tu drzost se smát!" vykřikne nepříčetně Zita. "Jak se opovažuješ?! A jak ses vůbec opovážil pustit ji ke mně?! Měli jsme dohodu!"
"Dohoda padá, když dostaneš lepší nabídku," odvětí chladně Gormal.
Zitě se blískne v očích. "Zrádče," vyprskne. Země okolo se otřese, ale Gormal se zdá být nezaujatý.
"Možná jsem od dohody ustoupil, ale i tak na mě tvá síla neplatí. A navíc bys měla být nadšená. Bez těch dvou ti bude líp, stejně jako bez jejich tatíčka."
"Jak si dovoluješ..."
"Rozhodovat o tvém životě?" dokončí nezaujatě Gormal a jeho úsměv se ještě rozšíří. "Cožpak ti to nedochází? Ve svém nitru jsi nikdy nebyla taková, jakou si chtěla být. Pořád jsi zůstávala Lovcem. To by viděl i slepý. Takhle ti bude líp a navíc..." odmlčí se.
Z rohu místnosti vyjde vysoký, svalnatý muž. Vypadá to, jako by ho stíny schválně skrývaly.
"...se po tobě už dlouho shání," dokončí Gormal a Zita ztuhne.

Pokračování příště
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.