Hlášky, co se jen tak nezapomínají - 10. díl

26. února 2015 v 19:09 | van Filuta |  Kecy v kleci
A máme tu v pořadí již 10. díl hlášek! Což je podle mě velký úspěch, tak si ho užijte!

Jako každé úterní ráno, kdy začínáme hodinou češtiny, jsme seděli na lavičkách kousek od třídy a čekali, až nám učitelka přijde otevřít.
Jako vždy jednu lavičku obsadili kluci a druhou holky (je to zvláštní, ale máme ve třídě 10 holek, což je skoro třetina všech holek v prváku). Je fajn přijít dřív do školy, aspoň si sednete... Samozřejmě, že se na lavičky všichni nevlezou a víc jak půlka třídy musí stát - nebo si sednout na zem, jako Prezidentka Zlomená ruka.
Prezidentka Zlomená ruka seděla opodál na zemi se svojí kamarádkou z jiné třídy, když se objevil Heloš. Dřív než obvykle, protože ještě stačil ukořistit poslední místo na lavičce. Chvíli řešili něco s klukama, když se od něj ozvalo: "Prezidentka Zlomená ruka má holku."


Ve stavebních materiálech sice většinou napůl spím a napůl vnímám, ale to zapisování do sešitu je spíš taková automatická reakce na větu, "Pište si," takže vlastně spím a z výkladu nic pořádně nemám. Tak to vypadá, když je učitel neschopný udělat hodinu aspoň trochu záživnou. Pak aby člověk něco uměl, když z výkladu nic nemá...
Tu hodinu jsem výjimečně vnímala celkem dobře, nejspíš proto, že jsem si předtím dala hroznový cukr s příchutí Big Shocku, který mě probere, i když mi nic jiného nepomáhá. Ve výsledku jsem byla značně naspídovaná a pomalu měla chuť běhat po stropě a vyzkoušet si tím fyziku v praxi.
Když jsem tedy výklad vnímala, dokonce jsem si i něco zapamatovala. Postřehla jsem už dávno, že učitelka má ve zvyku říkat to, co je nadmíru jasné. Nejspíš věří, že jsme vážně úplně mimo. A byl to i tento případ.
"A co děláme s dlažbou?" zeptala se, když přednášela o dělení dlažebních kostek. "Dláždíme," odpověděla si sama, aniž by dala někomu šanci odpovědět.
"Ne asi," zabručela jsem. "Vyzdíme dlažbu."

Na začátek hodiny se učitelka češtiny rozhodla, že nás zkusí, jestli jsme si z minulé hodiny něco zapamatovali.
Ti líní si otevřeli učebnice a když se jich zeptala, rychle odpověď našli, i když s charakteristikou husitské literatury a humanismu nebyl nijak velký problém. Ostatní zkoušeli, jestli budou vědět i bez učebnice.
Když byla učitelka s našimi odpověďmi spokojená, plynule přešla k prvnímu autorovi. "Co víme o Janu Husovi?" zeptala se, doufajíc, že se ozve někdo chytrý a schopný odpovědět normálně.
Ovšem, to nebyl případ Jennyho... "Jmenoval se Jan Hus!" vyhrknul.

Nesmím zapomenout na fyziku. To by byl hřích!
Probírali jsme nové učivo. A někdo opět zapomněl, jak se píše a čte řecké písmenko ρ (ϱ) [ró].
Když tedy přišel k tabuli s tím, že má opsat nový vzoreček podle promítnuté učebnice a dát ho do rámečku, aby služba věděla, co nemá mazat, až ji učitel zavolá, aby smazala příklady z tabule, tak jen stál a sledoval podivné písmenko. Když už to panu učiteli nedalo, tak se dost udiveně zeptal: "Vy neznáte řeckou abecedu? To jste ji už zapomněl? Vždyť jsme z ní psali písemku!"
Vyvolaný pořád nevěděl, tak mu pan učitel řekl, že je to ρ. Nezapomněl však dodat: "Řeckou abecedu musíte znát líp, vždyť je starší."


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.