Filutin cestovatelský deníček - Belgie - 10. díl

14. května 2017 v 23:55 | van Filuta |  Výlety jedné Filuty
Čekal nás poslední den, který strávíme v Belgii celý. Začal vcelku příjemně, navštívili jsme pivovar Rodenbach, o kterém nám učitelé říkali, že je jiný než normální pivovary. Až tam jsem pochopila proč. Sice šlo o pivo, ale i při videu, kde pán ochutnával, to vypadalo spíš jako ochutnávka vína. Pivo bylo ve vinné skleničce a pán si k němu i přičichával, než se napil.
Součástí prohlídky pivovaru byla také ochutnávka. Při vstupu do místnosti s hromadou kruhových stolů a židlí každý dostal skleničku s pivem. Říkala jsem si, že když už je to zdarma, zkusím ho. Zcela nečekaně mi nechutnalo. Ne proto, že mi nechutná alkohol, ale protože chutnalo jak pivo slité s vínem dohromady. Ale i tak nás učitel musel zdokumentovat jako největší alkoholiky. Nestyda jeden!

Díky náhlému zjevení učitele se mi však podařilo ukořistit i pivní tácek do taťkovy sbírky. Na našem stole totiž žádný nebyl, ale vpředu jich bylo habaděj. Poprosila jsem učitele, jestli bych si mohla některý vzít. Po pár minutách se skutečně objevil a nenápadně, jako by byl snad dealer, mi na stole podsunul tácek a zase zmizel.
Jako druhou ochutnávku nám průvodkyně donesla ovocné pivo. To už bylo lepší. Chutnalo jako Frisco s příchutí lesní směs. Ale i tak jsem si jen cucla. Naštěstí pro dva kluky šel okolo učitel a zeptal se, jestli ještě budu. Když jsem řekla, že ne, zvolal k nejbližším stolům, že je pivo navíc. Ihned doběhli dva kluci a skoro se poprali, jak oba chtěli ovocné pivo. Nakonec mi vítěz ještě děkoval, jako by se mnou snad byl předem domluvený, že mu pití nechám. Zvláštní, že pak hromada lidí na pivo nadávala…

Cestou zpět do Izegemu jsme se stavili do obchodu dost podobnému Makru. Naše trojička se domluvila, že si nakoupíme každá jeden pakl piv a pak se podělíme. Přitom se nám povedlo najít vafle, takže jsme je hned popadly. A kámoška se objevila s Mikádem. Když jsem uviděla moje milované tyčinky v čokoládě, co mi přestali v Česku prodávat, hned jsem si pro jedno balení musela zaběhnout taky.

Vysypali jsme se před školou, kde už se scházeli naši Belgičani. Ňouma i s jeho nejlepším přítelem mě a spolužačku odchytili a nechali nás, jako už mnohokrát, zapadnout přes sklopené sedadlo dozadu do mini prostoru auta. Tentokrát si však ještě přisedl kluk od nás, protože nás bylo moc a jeho Belgičan jel s jinou skupinkou.
Vzali nás do hospody, kde se opět utvořil hlouček Belgánů a Čechů. Naše obvyklá trojička seděla opodál od Belgičanů a byla naprosto spokojená.
Objevila se servírka a jakmile jsem postřehla, že píše na pivní podtácek, hned jsem zbystřila a začala prozkoumávat stoly, jestli náhodou nezahlédnu nějaký jiný. Protože co udělá normální člověk, když dojde do hospody? Objedná si. Co udělá dcera sběratele pivních podtácků? Začne hned hledat kořist do sbírky. A u toho nadávat, jak mohla servírka zavraždit tácek, když ho rozřízla napůl, a ještě ho zneuctit psaním objednávky na něj!

Z hospody mě a spolužačku vezla ňoumova bývalá přítelkyně. Chuděra měla problém poznat svoje auto. Na parkovišti ob dodávku stála dvě úplně totožná černá auta. Její česká svěřenkyně ji upozornila, že jde ke špatnému z nich. S hlasitým zaklením v angličtině se omlouvala, že má auto půjčené od mamky a pamatuje si jen, že je černé.
Hodila nás na bowling, který jsme měly slíbený. Teda spolužačka ano, mně se jako vždy nic neřeklo. Ani ve chvíli, kdy jsem se přímo zeptala.
K naší smůle (a znechucení) se v Belgii sice všude chodí v botách, ani doma se nepřezouvají, ale na bowlingu jsme si museli všichni vzít ty hrůzné boty, co se u nás normálně půjčují, když nemáte čisté tenisky s bílou podrážkou na dráhu. Jako vždy jsem měla problém, že mi ani jedny neseděly. Takže jsem si vzala větší, vycpala si špičky papírovými kapesníky a utáhla suchý zip tak moc, až bylo obdivuhodné, že vůbec ještě drží. Nicméně to fungovalo. Šikovná jsem. Pochválit se musím, když už to nikdo jiný neudělá!
Holky byly úplně na prášky, že budou neschopné. Já jim se smíchem odpovídala, že je to jedno, protože když jsem na bowlingu já, tak je v podstatě jasné, že budu mezi nejhoršími. Nakonec skóre kámošky bylo vítězným a Duhofilka byla poslední, kdežto já někde v horší polovině s mými obvyklými 50 body. Tentokrát necelými, jen 48. Ale i tak jsem hleděla, že nejsem poslední.

Po dohrání naší partičky bowlingu jsme se vydali zpět do hospody. Znechucení mého Belgičana mnou se očividně vyšplhalo na nejvyšší možnou úroveň, a tak nás cizí Belgičan posadil do auta k dalšímu cizímu Belgičanovi. Dvě holky k neznámému. Hned jsme nadhodily kecy, že nás určitě někam odtáhne, ale snad máme šanci, když jsme na něj 2. Nakonec jsme byly rády, že jsme s ním jely, protože nejel jako prase, na rozdíl od ňoumy.
Když jsme přišly k hospodě, už na nás mávala naše třetí slečna do party. Přisedly jsme si k ní a přidal se k nám i kluk, který předtím jel v ňoumově mini autíčku s námi. Hned se začal strašně smát, když mě viděl. Pak se vysmál mému Belgičanovi, že neumí řídit. A že kdyby s ním jezdil on, tak se mu vždycky totálně vysměje.
Hned na to musela Duhofilka odejít, protože ji Belgičan chtěl už potřetí vzít na fotbal. Můj Belgán samozřejmě dělal odvoz, ale nic mi neřekl, a tak jsem po chvilce bavila stůl svým obvyklým problémem - tedy stížnostmi na to, že si vždycky zmizí pryč, nic neřekne a pak se zase z ničeho nic zjeví, jako by vůbec nikam neodešel. Kvůli jeho zmizení jsem záměrně počkala s objednáváním pití. Když už nic jiného, pořád mi, jakožto holce, platil útratu. Doteď nevím, kolik v Belgii v hospodě stojí Fanta nebo Sprite.
Chvilku poté, co spolužačka zmizela, a u našeho stolu zbývalo jedno místo, se náhle zjevil Antisportsman (jistě, že je ta přezdívka anglicky - protože jak řekla sestra: "Každá důležitá firma musí být drsná a psát všechno anglicky!") s pivem a přisedl si. Kupodivu jsem se tentokrát nebála a vykládala si úplně v pohodě. Můj velký osobní úspěch!
Postupem času mi zmizela i kámoška a já osaměla v čistě pánské společnosti. Ale když řeč nestojí a člověk se baví, tak proč ne. Navíc jsem měla skvělý výhled na svého Belgičana a mohla tak pozorovat, jak očividně znovu valí do své bývalé přítelkyně. Že on si nedá pokoj…


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Je libo více cestovatelských článků?

Ano 0% (0)
Ne 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.