Filutin cestovatelský deníček - Belgie - 11. díl

15. května 2017 v 22:24 | van Filuta |  Výlety jedné Filuty
Doma u Belgána mě čekala slíbená speciální večeře, kvůli které mě pán domu ráno odchytil. Ptal se mě, jestli mám ráda ryby, konkrétně pak lososa. Byla jsem moc ráda, že je jím. Protože to jídlo bylo neskutečné!
Nejdřív jsem dostala předkrm v podobě zapečených rolád plněných zeleninou, zapečeného těsta ve tvaru pytlíčků na zlaťáčky plněných zeleninou a omotaných mořskou řasou a k tomu malé špízy s kousky ryby a krevetkami namočené do omáčky. Mohla jsem si dát i sweet chilli omáčku, ale přišlo mi, že moc přerazila chuť, a tak jsem si ji dala jen párkrát.
Potom jsem dostala i hlavní jídlo - losos na másle s kaší z brokolice (kterou když pán domu připravoval, tak se smál, že má opravdovou hromadu brokolice) a sýrovou omáčkou s krevetkami. Božeee! To bylo tak strašně dobré!


Po večeři mi pán domu děkoval, že jsem snědla všechno, až mě tím rozesmál. Vypadal dost překvapeně, když jsem mu odpověděla, že něco tak dobrého bych nemohla nechat nedojedené. Rodinka se mnou ještě chvilku seděla, až na ňoumu, který se opět někde vypařil. Občas mluvili na mě, občas si vykládali mezi sebou. Než se všichni rozešli pryč, ještě jsem z rozhovoru vydedukovala, že se vysmívají ňoumovi kvůli jeho bývalé. Pak mi jeho otčím všechny mé domněnky potvrdil, když mi řekl, že můj Belgán měl holku, ale rozešel se s ní a našel si novou. Jenže se mu začalo stýskat po jeho bývalé, a tak ji zkouší dostat zpět, ale ona už ho nechce. Proslov končil zhodnocením, že můj podivínský belgický kamarád je vypatlanec. Až mi ho bylo líto, že vlastní otec říká, jak je hloupý.
Když se všichni rozešli, zůstala se mnou Belgánova mamka, která se po skleničce vína úžasně rozpovídala. Prokecaly jsme spolu od devíti večer až do jedné ráno. Dozvěděla jsem se hromadu zajímavých věcí a byla nadšená, že si konečně můžu popovídat.
U konce našeho rozhovoru nás vyrušil pán domu, který se vzbudil ze šlofíčka u televize v obýváku. Přišel za námi a zeptal se, jestli nechci zmrzlinu. Než jsem stačila odpovědět, paní domu ho zpražila přísným: "Teď není čas na zmrzlinu, teď je čas jít spát!" Pak už jsme si jen chvilku povídali, dostala jsem přání hezkého návratu a než jsem šla spát, ještě jim popřála hodně štěstí do života. Přitom jsem si říkala, že jsem zvědavá, jak se ňoumova mamka bude snažit napsat mé jméno, až mi bude chtít poslat dopis nebo pohled, kvůli kterým si na mě brala adresu.

Ve stejnou dobu, jako i většinu dní strávených v Belgii, jsem spolu s pár dalšími lidmi stála na příjezdové cestě ke škole a snažila se nerozházet si všechny věci, co jsem měla v rukách. Do toho jsem hlídala svůj kufr, chudáka oflákaného z mnohých letů, které absolvoval, aby se mi nezřítil, protože na následky některých cestovatelských zážitků už není nejstabilnější. Samozřejmě, že sebou praštil a já ho musela zvedat. Potvora jedna nevděčná…
Když se objevili autobusáci a laskavě nám otevřeli, hodila si naše malá skupinka kufry i ostatní věci dovnitř. Přitom jsem postřehla svého známého ze včerejška a zdvořile pozdravila. Neodpověděl, asi si nevšiml. Nebo se přidal na seznam lidí, kterým musím skočit do cesty nebo na ně vybafnout, abych je naučila zdravit. Vzhůru do boje proti nevychovancům!

V jídelně, kde naše putování Belgií začínalo, jsme taky měli slavnostní ukončení při společné snídani. Ta proběhla vcelku rychle i s proslovy učitelů. Přesunuli jsme se ven na školní dvůr, dali si poslední společnou fotku s Belgány, rozloučili se a mohli vyrazit. Konečně domů! Tedy skoro…


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Je libo více cestovatelských článků?

Ano 0% (0)
Ne 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.