Filutin cestovatelský deníček - Belgie - 12. díl

16. května 2017 v 20:38 | van Filuta |  Výlety jedné Filuty
Cestou zpět do Česka nás čekaly ještě 2 důležité zastávky. První z nich byly lodní výtahy ve Strepy-Thieu, kde jsme měli to štěstí, že dokonce zrovna jela loď nahoru i dolů, takže jsme se mohli pokochat tímto veledílem. A přitom k jeho vzniku vedlo nedorozumění, že se měly spojit dvě řeky. Jenže ve Strepy-Thieu, kde se měly setkat, zůstala hladina jedné o 40 metrů výš než druhá. Stavaři se trošičku utli, zdá se.
Jak zhodnotila Duhofilka - lodní výtah je sice zajímavý, ale lepší řešení by byl stejně vodopád. Jak by pak ty lodě pluly, hm?


Druhou zastávkou byl Lucemburk, kam se mi už ani nechtělo. Ale nakonec jsem z něj byla nadšená. Duhofilčina mamka tvrdila, že v Lucemburku nic není, ale naší obvyklé trojici se zrovna podařilo najít přímo neskutečný rozhled ze starého mostu s hromadou zřícených věží a podzemních chodeb. Zhodnotila jsem, že beztak nikdo jiný nešel tak daleko, aby tu krásnou vyhlídku našel.
I když jsme na mostě strávily spoustu času a cestou zpátky jsem málem sletěla z útesu, protože jako správný fotograf pro dobrou fotku udělám cokoliv, měly jsme pořád dost času, když jsme došly zpět na náměstí, kde byl plánovaný sraz.
Sedly jsme si na kamennou lavičku na sluníčko a povídaly si. Jako tichá pozorovatelka jsem postřehla svého nezdravícího známého ze včerejška, Antisportsmana, jak sedí se dvěma dalšími kluky na lavičce kousek od nás. Očividně se nudil, protože si ťukal do telefonu, zatímco jeho dva kumpáni něco nadšeně řešili.
Holky přešly na téma Marvel a superhrdinové, a protože se v tomto směru neorientuji, mlčela jsem a kochala se okolím. Mezitím se Antisportsman přemístil na dřevěnou lavičku do stínku, tentokrát sám, a já ihned uviděla příležitost. Když jsme si zašly s holkama odskočit, omluvila jsem se, že je nechám osamotě řešit jejich společný zájem a přidám se ke klukovi, který tam posedával sám. Duhofilčin pohled byl velmi chápavý, ale také podezíravý. Mám mě holt přečtenou.
Přišla jsem za ním a slušně se zeptala, jestli si smím přisednout. Trochu překvapený mým příchodem souhlasil a já se dodatečně představila, i když už jsme měli možnost svá jména zjistit. Byla jsem ráda, že jsem od holek odešla, aspoň jsem si mohla vykládat a ne jen sedět a kopřit. Nakonec jsem zjistila, že jsem si dost možná našla nového kamaráda. Což je pro mě velký úspěch!

A aby byl i nějaký ten zážitek z cesty domů, přidám historku právě od něj. Autobus nadskočil, pofidérní držák na pití selhal a pivo z něj vypadlo. Jako na potvoru nateklo přímo pod učitele, který měl pak promočenou půlku věcí, a aby toho nebylo málo, druhý učitel ho začal šikanovat, že si to tam určitě vylil sám. Takže Antisportsman pak za trest dostal službu v autobuse a s ním i jeho kamarád, který mu předtím zdrhl.

Podtrženo sečteno, Belgičan mi toho mnohé nedal, ale všechny zážitky a lidé, které jsem poznala, rozhodně ano. Přestože jsem v jednu chvíli ani nechtěla jet, jsem za tuto zkušenost moc ráda. Protože něco takového člověk nezažije každý den. Navíc s partou pošuků, se kterými si užije ještě i hromadu vtípků a průšvihů...


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Je libo více cestovatelských článků?

Ano 0% (0)
Ne 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.