Filutin cestovatelský deníček - Belgie - 6. díl

10. května 2017 v 20:43 | van Filuta |  Výlety jedné Filuty
Dalšího dne hned zrána jsme se scházeli na školním dvoře, protože nás čekala prohlídka školy, kde si stavaři staví barák v baráku a mechanici mají lepší modely aut než je naše slavná Felcka-Ferrari v dílnách. Do prohlídky patřila také prezentace o škole a školství v Belgii, na jejímž konci jsme dostali ochutnat 3 belgické sladkosti. Až na "nosy" byly super. Po prezentaci jsme navíc měli kvíz a pak každá dvojička studentů patřících k sobě dostala papír a propisku, ať zkusí navrhnout logo pro výměnný pobyt na příští rok, protože bude výročí 20 let, kdy program funguje. Dokonce jsem i dostala nápad, jak využít svých vskutku obstojných kreslířských schopností, ale ňouma mezitím stačil svým škrabopisem napsat "20 years of exchange." Kazisvět…


Doprohlíželi jsme si školu a vydali se do, cituji jednoho z účastníků, nejnudnějšího muzea světa. Eperon d'or by bylo zajímavé, kdybychom nemuseli většinu času poslouchat naprosto nezajímavou průvodkyni. Navíc se zdálo, že výstava ještě ani není dokončena, protože postarší dáma skládala kartáče zrovna do vitríny a jinde jsme minuli hromadu nerozbalených exponátů. S mým štěstím mi pak navíc u filmu nefungovala věcička, kterou jsem měla mít možnost slyšet anglický překlad. A tak jedinou věcí, co mě zaujala, zůstalo pouze koště Harryho Pottera. Ale jak jsem zhodnotila už na místě: "Tss! Jen Nimbus 2000, to nestojí ani za fotku!"

Hned po návratu ke škole naši skupinku posbíral autobus a odvezl nás do jiné školy, která spolupracuje s naším belgickým protějškem. Vešli jsme do dílen, které byly připraveny na projekt CMXRM, což je práce pro studenty v rámci památky na první světovou válku, kterou v Belgii přímo žijí.
Dostali jsme instrukce jak vyrobit sošku vojáka z hlíny. Sošku, na kterou všichni hleděli a nechápali, kde je ten voják. Duhofilka pak zhodnotila, že je asi stulený do klubíčka. Avšak i s mou bujnou fantazií jsem viděla jen hroudu hlíny, kterou někdo uplácal do tvaru, co se mu zrovna hodil. Navíc jsme se upsali svými e-maily kdo ví k čemu, ale za odměnu a jako suvenýr jsme pak dostali letáček a stříbrnou psí známku. Tu, co nosí rapeři. Jen škoda, že žádný řetízek nám nepřidělili, hned bych ji využila.

Čekala nás prohlídka města. Žádný učitelský doprovod, jen naši belgičtí vrstevníci jako naši průvodci. A tak nás, zcela nečekaně, vzali do zapadlé hospody. Neobtěžovali se nám ukázat ani jednu z věcí, co nám ukázat měli. Místo toho jsme skončili v jednom z nejzaplivanějších pajzlů hned vedle skate parku, kde jsme měli možnost vidět brutální graffiti.
Jakmile Belgičani usoudili, že je tato hospoda omrzela, přesunuli jsme se na zahrádku jiné hospody, která už vypadala mnohem lépe. Ale moc dlouhou dobu jsme na ní nestrávili, protože naši Belgičani pro nás měli jiné plány.

Všichni se nám smáli, že jdeme na fotbal. To ale netušili, že jde o trénink hvězdného týmu jednoho z našich průvodců. Spolu s Duhofilkou jsme tak strávily hodinku a půl pozorováním malých dětí ve věku první třídy. Možná díky tomu nás to aspoň bavilo. Protože caparti dělali víc blbosti než aby poslouchali svého kouče a snažili se hrát.
Při tréninku vedle mě celou dobu seděla nová slečna mého Belgána. Pak nám dělala společnost i po tréninku, a protože ňouma se očividně rozhodl, že se mnou mluvit nebude, učinil ze své slečny zároveň svoji tiskovou mluvčí. Dost mě překvapovalo, že mu to nepřipadalo trapné.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Je libo více cestovatelských článků?

Ano 0% (0)
Ne 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.