Filutin cestovatelský deníček - Belgie - 9. díl

13. května 2017 v 21:14 | van Filuta |  Výlety jedné Filuty
Zase další ráno jsme čekali jen malá skupinka před školou, protože jsme jezdili mnohem dřív než ostatní. Neřeknu, když někteří museli na autobus, ale ten můj pošuk prostě jen chtěl dělat společnost svému nejlepšímu příteli, i když ten se na rozdíl od něj bavil i s jinými lidmi.
Už ráno jsem si říkala, že dnes nás příliš zajímavý den nečeká. Vyráželi jsme totiž do muzea 1. světové války a poté na hřbitov. Upřímně, muzeum mi splývá v jedno. Byl v něm hnusný vzduch a já jako správná kamarádka hned zareagovala, když se Duhofilce udělalo blbě. Zbytek prohlídky jsem napůl spala, protože průvodce valil nekonečné monology, které byly naprosto o ničem.

Zpestření přišlo až ve chvíli, kdy jsme po schodech sešli do zrekonstruovaného podzemního krytu, kde byl úžasně snížený strop. Nejsem malá, ale ani vysoká, takže jsem neměla problém, za to chudák kluk, co má aspoň 2 metry. Učitel si musel zdokumentovat, jak byl úžasně zalomený, když se pokusil postavit do své plné výšky.
Z krytu jsme se dostali do další části muzea, kde se nás průvodce opětovně snažil unudit k smrti svým veledůležitým monologem. Při následné návštěvě kinosálu jsem místo filmu pozorovala interaktivní mapu pod plátnem. Svítící města, postup vojáků Belgií a výbuchy byly rozhodně zajímavější než srdceryvný film.
Poté jsme si prošli ještě zákopy, dokonce dva druhy.

Po muzeu jsme se na chvilku stavili na hřbitově Tinecot Cemetery, který ode mě dostal rozhodně lepší hodnocení. Na rozdíl od muzea vypadal aspoň pěkně, zajímavě a upraveně. A taky se nás nesnažil týrat žádný průvodce.

Naše poslední zastávka ten den byla mnohem lepší. Sice jsme měli už jen asi hodinu a půl na prohlídku, ale Benátky severu jsou skutečně kouzelné místo.
Honili nás jak psy a hromada fotek kvůli tomu skončila rozmazaná, ale pořád to pro mě bylo osobní vítězství. V Bruggách se obvykle jezdí na kole, jenže nám už nevycházel čas. Jaké to štěstí. Mě na kole totiž nikdo zdravého rozumu rozhodně vidět nechce...

Následujícího dne nás čekal celodenní výlet do Gentu, kde nás prudilo počasí jako na Apríla. Možná i proto jsem přestala vnímat našeho průvodce s šíleným hárem. Nebo možná právě kvůli velmi nepovedené práci jeho kadeřníka - tak špatná trvalá se jen tak nevidí. No, dobře... Byly to jeho vlasy, ale taky byly opravdu hrůzné!
Prošli jsme si s průvodcem historickou část města a vyzmrzaní se nadšeně nahrnuli do kostela, kde naše prohlídka končila. Nejspíš nikomu se pak nechtělo zase jít ven do toho hnusu.

Počasí se umírnilo a my dostali rozchod. Už předtím jsme s holkami postřehly uličku plnou obchodů, opět i s Primarkem. Takže jsme do něj ihned zamířily a doufaly, že budeme minimálně stejně úspěšné jako v Bruselu. Tentokrát jsme však na procházení obchodu měly mnohem víc času.
Dokonce tolik času, že jsme se pak i nudily. Zašly jsme tedy ještě do obchodu se šminkami a pak si našly supermarket. Našla jsem si mini-waffle (něco jako náš tofík, jen méně sladké), co měly krásnou krabičku jako obal, takže jsem je vzala, že doma aspoň budou rádi. Kámoška si našla marshmallowny a s nadšením nám obří pytel ukazovala. Jen za euro, no nekup to!


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Je libo více cestovatelských článků?

Ano 0% (0)
Ne 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.