Hlášky, co se jen tak nezapomínají - 45. díl - SPECIÁL

13. října 2017 v 1:09 | van Filuta |  Kecy v kleci
Ano, ano, zase jsem se flákala... Nesežerte mě.
Přesně proto přicházím dnes na scénu s novým speciálem hlášek! Tentokrát je však jiný, než obvyklé speciály. Ráda bych ho věnovala lidem, kteří kvůli naší "úžasné, skvělé a dokonalé" matikářce musí opakovat třeťák (kde teď čirou "náhodou" mají jedničky - zvláštní, nemyslíte?). Takže dnes se podíváme na hlášky, které pronesli nebo se týkají lidí, které nám dealer pětek vyházel pryč ze třídy.

Řekla bych, že slečny mají přednost. První hlášku tedy věnuji Drsné Holce. A že byla tehdy vskutku drsná!
"Holky?" ozval se nevinně House, ale jeho šibalský úsměv mluvil za vše. Bylo zcela jasné, že má připravenou opět nějakou perlu, o kterou nás přeci nemůže ochudit...
Čtveřice holek k němu a skupince kluků okolo otočila hlavu.
"Co chceš?" zeptala se opatrně Drsná Holka s podezřívavým pohledem.
Královna Plameňáků se nezaujatě vrátila ke studování svého sešitu. "To bude zase hluboká myšlenka," podotkla.
Úsměv na Housově tváři se ještě víc rozšířil, když znovu promluvil: "Normální porod nebo císařšký řez?"
Drsná Holka se na něj zadívala a věnovala mu nejmilejší úsměv, jaký dokázala. "Já bych radši nerodila vůbec, protože bych se bála, že se mi narodí něco jako ty," odpověděla mu sladce.
V tu chvíli všichni lehli smíchy. Všichni, až na House, kterému samým překvapením div brada nespadla až na zem.


Když už jsem u zlatíčka House, také u něj zůstanu. Ano, i on musí opakovat třeťák. A přesně jak jsem předvídala, skvělé a nikdy neopakovatelné hlášky ve třídě rapidně ubyly... Kdo nás teď zachrání?
"... a to máme na běžný metr," přemýšlel učitel nahlas při počítání příkladu v mechanice.
Milka se zarazila a hleděla na tabuli. "On je i nějaký jiný než běžný?" zeptala se zamyšleně a poškrábala se na bradě. Působila jako velký filozof přemýšlející nad smyslem bytí.
Než jí učitel stačil odpovědět, vložil se do jejího filozofování House. "No jistě!" pronesl veledůležitě a pár lidí se na něj se zájmem otočilo, že určitě řekne správnou odpověď. "Ještě je chodný. Nebo sedný," pronesl tak přesvědčivě, že by mu člověk snad i věřil.
(Jestli jste tuto hlášku nepochopili, zkuste si přečíst jen přímou řeč.)

Jako dalšího bych ráda zmínila Hokejku, protože bez jeho vševidoucích žvýkaček a sčítání duhy s kopačákem se ztratil i ten nejpotrhlejší humor.
Bouchač se zrovna vztekal a nadával, když se učitel mechaniky pohoršeně otočil od tabule a zeptal se: "Kdo se chce jít uklidnit na chodbu?"
Bouchač se jeho vražedného pohledu však nezalekl, protože věděl, že učitel neviděl, ale pouze slyšel, kdo právě nadával. "Hokejka!" rychle svalil vinu na svého spolusedícího.
"Tak běž a vrať se, až to rozdýcháš," začal učitel Hokejku pakovat ze třídy ven.
"Coo?" nechápal napůl spící Hokejka. "Proč já?" Zvednul hlavu a překvapeně se zadíval nejdřív na Bouchače a hned poté na učitele.
Jenže za touto dvojičkou tehdy seděl Břízka. A to by nebyl Břízka, aby Bouchače nenapráskal. "Bouchači, tys to řekl, tak běž," protestoval hned, aby učitel vyhodil správného člověka.
Bouchač se na něj otočil a zavrčel: "A proč myslíš, že jsem to řekl?" Narážel tak na Břízku, který ho zase jednou celou hodinu prudil.
V odpověď se mu dostalo vítězného úsměvu. "Protože jsi..." zarazil se Břízka, aby se rozmyslel, co říct dál. "Nevyrovnaný," dodal o pár vteřin později.
Učitel nad svými pošahanými studenty mávnul rukou a otočil se zpět k tabuli, aby pokračoval ve vysvětlování příkladu. Když tu náhle se ozvalo plesknutí, jak si Hokejka s Bouchačem navzájem liskli.
V momentě se učitel opět díval jejich směrem. "Oni se tam ještě umírňují!" zvolal zděšeně.
Hokejka se usmál a chytil Bouchače kolem ramen. Jemně ho hladil po hlavě, když pronesl: "My se usmiřujeme."

Čtvrtým propadlíkem se stal Sýkorka. Kluci s jejich třídním elitním florbalovým týmem už ho nejspíš obrečeli.
A ještě do třetice všeho dobrého, opět hodina mechaniky. Na hlášky je nějaká oblíbená, zdá se.
S obrovskou nenápadností si Sýkorka ťukal do telefonu pod lavící, takže si ho učitel samozřejmě všimnul. Nevěnoval mu však pozornost a vysvětloval nám dál novou látku.
Když však nepřestával, učitele omrzelo sledovat, že ho očividně nevnímá, a tak se ozval: "Co ty tam šuchotáš pod tou lavicí?" zeptal se a užuž mířil zabavovat mobilní zařízení.
Ze svého místa jsem na Sýkorku přesně viděla a bylo zcela jasné, že tentokrát neťukal do telefonu. Mobil totiž ležel v košíku lavice mimo jeho dosah i dohled.
Sýkorka zrudnul tak moc, až byl červenější než jeho tričko. "Spravuju si trenky..." zamumlal potupně a snažil se vyhnout zkoumavému pohledu učitele.

A v neposlední řadě samozřejmě náš miláček Helošek, který nám dokonce ze školy odešel úplně...
Seděli jsme v hodině fyziky a Heloš se stal další obětí krutého vyvolávacího systému Iveta na telenu pana učitele. Začal na tabuli psát vzoreček, který po něm pan učitel vyžadoval, ale napsal pouze "R=..." a dál nic.
"To je paměť, podívejte se," zhrozil se pan učitel. "Tři bajty udrží!"
Heloš se vrátil do lavice až úplně dozadu do třídy, podíval se do sešitu a zkusil vzoreček napsat znovu. Jenže sotva otevřel fixku a přiblížil ji k tabuli, zarazil se. S hrůzou vytřeštěnýma očima se podíval směrem k panu učiteli, který ho pozoroval s podezřívavě pozdviženým obočím. "Já jsem to zapomněl..." vypadlo z něj. Zdálo se, že se sám sobě diví, že vůbec mohl zapomenout.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.