Hlášky, co se jen tak nezapomínají - 46. díl

24. dubna 2018 v 13:30 | van Filuta |  Kecy v kleci
Nebudu se omlouvat, že nic pořádně nepíšu. Stejně moje kecy nikoho pořádně nezajímají, nemám pravdu?
Varování - Můžeme očekávat příchod několika čuníků a jednoho hlupáka!

Zrovna minulý týden jsme se fotili. Sice je tato hláška už z minulého roku, ale pořád je dobrá a tady na blogu neznámá.
Většina lidí se na focení ustrojila aspoň trochu k světu. Tedy až na Břízku, který má focení totálně na háku a oblékl se do děravého trička.
Hned ráno jsem šla s Duhofilkou do knihovny tisknout, protože nás čekalo odevzdání ročníkového projektu. Když jsme stály u kopírky, na kterou si Duhofilka pro jistotu poslala jen část papírů, protože člověk nikdy neví, co za hloupost se na papíře objeví, vstoupila dveřmi dovnitř Prezidentka Zlomená ruka a přidala se k nám.
Postávaly jsme u počítače, Duhofilka si zadávala tisk zbylých papírů a k vedlejšímu počítači dorazil Štrúdl spolu s Gahim a Burym. "Třídní sraz?" smála se Prezidentka Zlomená ruka.
"Jasné, jasné," usmíval se Štrúdl.
"Vypadáš nějak jinak..." podotkl Gahi se zkoumavým pohledem. Pravda, že v šatech člověk Prezidentku Zlomenou ruku často nevidí, natož v tak elegantních.
Věnovala mu šibalský úsměv. "Toš víš jak. Musím aspoň jednou v roce vypadat k světu, když se fotíme." Vrátila Gahimu zkoumavý pohled a zarazila se. "Ale ty vypadáš nějak divně. Co ty vlasy?" zeptala se nechápavě na nový sestřih, jaký jsme na jeho hlavě ještě neměli možnost spatřit.
Gahi si povzdechl a potupně sklonil hlavu. "Zrovna mi je přejela sekačka..."


Ještě v době, kdy jsem byla ve třeťáku a brali jsme matematické učivo zvané kombinace, které je hnus i bez naší všemi milované učitelky (*odkašlávání*), jsem přišla do třídy a sedla si do lavice za Duhofilkou. Chvilku jsme si vykládaly, když jsem postřehla roztržku mezi Královnou Plameňáků a Drsnou Holkou za námi.
Otočila jsem se na ně ve chvíli, kdy Drsná Holka zvolala něco s čuníky. "Cože?" nechápala jsem a obě se rozesmály.
"Říkám, že máme v sešitě vepřín!" zopakovala Drsná Holka. Znechuceně hodila svůj sešit na lavici a vzdala svůj pokus naučit se něco, co nám stejně učitelka dá do písemky tak, abychom nic nespočítali.
"Vždyť to je úplná prasárna toto!" zavrčela Královna Plameňáků a po vzoru Drsné Holky stejně pohoršeně odhodila sešit na lavici.

V jedné z mnoha skvělých hodin fyziky nám pan učitel zrovna vysvětloval jednotku pro osvětlení zvanou lux. Jmenoval pár příkladů, abychom ji aspoň trochu pochytili.
"...třeba na schodech je potřeba 15 luxů," pronesl, zrovna když měl Herňa světlou chvilku a zpozorněl.
Nevěřícně zavrtěl hlavou. "Ale my máme doma jen 1..." zamumlal posmutněle, jako by to snad byla zkáza světa, mít jen 1 vysavač.

Náš učitel na stavební provoz má učivo rozdělené přesně na hodiny a pokud mu zbyde čas, rád nám poví něco z praxe, protože vždy říká, že z toho máme rozhodně víc než z teorie. S tím musím souhlasit!
Vykládal nám o problémech na stavbě, které mohou nastat při řešení bezpečnosti práce, a naprosto se nad touto otázkou rozvášnil. Dostal se k nutnosti mít přilbu na hlavě a naprosto se pohoršil: "Legislativa o přilbách na stavbě je stejně dementní jak ta o autolékárničkách! I když se té přilbě nic nestane, tak se musí po třech letech vyměnit, že jí prošla trvanlivost!"

Zrovna jsem se vyplížila z brlohu, jak vždy tatínek říká, když opustím svůj pokoj a tiše se zjevím v kuchyni. Šla jsem si ulovit něco k večeři a postřehla, že rodiče řeší, na co se budou večer dívat.
Mamka si v kuchyni upravovala nehty, zatím co tatínek si vedle v obýváku lupkal na televizi program.
"Máš tam něco zajímavého?" zeptala se mamka a zamračila se na jeden nehet, kde jí lak trošku utekl jinak, než chtěla.
"Ještě jsem nic nenašel," odvětil tatínek, když přelupnul na další program. Postřehla jsem, že na televizi mu svítí obvyklá hláška, kterou satelit hlásí chvíli po zapnutí, kdy ještě nenačetl všechny programy. Když přelupal dalších 5 programů, aniž by se cokoliv dozvěděl, odložil ovladač a nepřítomně se zahleděl na stále se nevzdávající hlášku nefunkčního EPG.
Mamka si doupravila nehty jedné ruky a zvedla se, že si vezme tištěný program, a podívá se sama. Sotva vkročila do obýváku, tatínek nahodil vševědoucí tón i výraz a veledůležitě pronesl: "Já vím jenom tady, co je. Vypadá to zajímavě." Ukázal na televizi a sotva se mamka otočila, dodal: "Informace nejsou dostupné."


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.